Březen 2011

Téma týdne: Internetové seznamování

31. března 2011 v 22:37 | Monulla |  Téma týdne ...
Seznamili ste se všichni s někým přes net a stalo se stoho, už něco víc? já teda ano, stala se stoho velká láska a nejlepší přátelství díky seznamce přes internet. Internetová seznamka je dobrá, už v tom že osaměli lidé, kteří třeba nemají sebevědomí a něco si zažili njaký trauma v životě, tak pro ně je seznmka moc dobrá věc může te poznat někoho s kým si budete velmi rozumět a může stoho postupně byt víc třeba velký přátelství, ale zase je to věc, která je velmi nebezpečná nikdy nevíte, kdo za tým druhým koncem sedí, může to byt kdokoliv takhle přes internet je to nejvíc nebezpečný. Hrozně se bojím toho, že naletím, že se seznamim s klukem, který bude milí a vylaká mě ven a pak mě znasilní bohužel takoví případy se dost často stavají a díky internetovímu seznamování je tych případů čín díl víc. Přes seznamku já osobně poznala lásku doopravdovou jeho a ta láska trvá pořad, přes seznamku sem poznala dobrý kámoše a kámošky, kteří tu pro mě jsou vždycky, ale bohužel virtulní svět není realita. Má to svoje plusi a minusi, já zatím poznala hlavně ty plusi a sem za to moc ráda, proto že ty lidi, co jsem díky seznamce poznala mám moc ráda. :))


At dělám, co dělám tak k tobě mě to tahne blíž..

31. března 2011 v 19:15 | Monulla |  >My Diary<
Utíká to hromadu hodin zase, kdyby tak šlo čas zastavit škoda, že to nejde važně bych to potřebovala zastavit. Dnešní den zase utekl docela hodně rychle na to, že sme měli 8hodin a doma sem dneska byla, až v 5, proto že sem ještě u babičky čekala na tatku a ten mě hodíl dom, i když dojel docela pozdě to sem mohla jít na autobus, ale půl hodka mě nezabila stejnak sem dom njak nepospichala, co doma že. Zítra už pátek ty jo spokojenost no nejvíc. Čtvrteční den utekl dneska mám za sebou dvě písemky akorat a jinak docela pohoda a nuda a zítřek uteče rychle jenom by zítra mohlo jenom na 5hodinu tělocviku pršet, aby sme nešli ven, proto že budem zase běhat golfové hřiště a to jsou 2kilaky aspon a ve středu sme to běhali a jenom 5děcek doběhlo před učitelem a dostalo 1, tak že to musíme běžet znova aby bylo víc 1 sem uplně po té zimě zlenivěla mě bolelo v boku no já nemohla a zvětší časti místo utíkaní šla a když sem začla utikat myslela sem že mě zemřou nohy, ale tak zítra to už njak přežiju jinak poslední dny mám njakou žravku začnu zase chudnout, proto že se mi zdá že sem dost přibrala, že břicho co sem měla když sem se najedla mám ted normalně, tak že zase začnu z cvičením povině. Dneska mě žadný z tych mích článků nenapadlo tak píšu takhle. V sobotu dojede jedna moje milovaná osoba no nejvíc se těším doufámm, že to klapne a když jo budu nejštastnější na světě.



Utéct, ale kam??

31. března 2011 v 7:00 | Monulla |  >My Diary<
Sedím u pc a přemyšlím nad vším možným, jak je krásné snít než žít realitu občas, ale není to blbost život se má žít na plno, vždyt žijem jenom jednou, tak už pořadně musíme ne? Dneska mě moje drahá mati místo podpory jenom schazovala, jaká jsem nula, no prd ví jak sem se ze všeho psychicky zhroutila a jak stoho co bude ze střední školou mám hrůzu a ona mě podporu je tak slovy, moc si nefandí aby ses tam vůbec dostala nahodou se tam nedostaneš a tam nechceš jít a co potom a holka ty nevíš co je Brno tam tě někdo potahá, sexuálně zneužije a bude a pořad takoví řeči co mě nahnavají děsný strach. Chtěla bych od všeho útect nechat všeho a vytravit se pryč, kdyby to tak šlo no jde to, ale za jaké podmínky? za podmínky, že se sem do tohodle světa, už nikdy nevratím a to zase myslím, že tu mám pár lidi, který opustit nechci a chyběli by mě, tak neztracím hlavu, ale proč nejde někam od reality útyct přimo se schovat schoulit se někde v koutku do klubička aby mě, už nikdo nenašel. Realita občas není tak jak by sme si ju přali, co občas vždyt ona pořad je horší a horší. Chtěla bych útect pryč daleko odsut, daleko od všeho špatnýho a žít sny, kdy by to tak šlo, jako že bohužel nejde...

Btw: Článek je přednastavený píšu ho ve středu večer.


Tréma alis hrozně hnusná věc

30. března 2011 v 18:19 | Monulla |  >My Diary<

Dneska v hudebce sem to nečekala kluci na začátku hodiny otravovali a tak se učitelka rozhodla, že at utvoříme max po čtyřech a budem zpívat solo na známky, proto že sem ve třídě skoro sama a holkám se mě vtirat nechtělo stejnak by pomluvili nebo si šeptali sami pro sebe, že mě nechtěji a tak sem si našla písničku a že to zkusím před třídou uplně sama. Učitelka hrála na klavír já začla zpívat, ale v tom se mi zdálo, že celá třídě schvalně kvůli mě utichla a já dostala obrovskou trému zajal mě pocit trémi a pocení najednou sem celá zkameněla a učitelka zpívala spíš za mě pak na mě spolužačka zařvala na hlas a já teda začla na hlas víc, ale nemohla sem se, už přesně chytnout do tonu klavíru. Pak sem do zpívala a učitelka, že mi dá 1 za odvahu, totalní trapas a to semnou udělala ta tréma, sem typ nervozní, který tu trému mivá dost často. Doma pořad zpivám aji s kámoškami si zpívame a před nima v pohodě, ale před třídou a jak uvidím že mě všichni poslouchaji nemohla sem vydat ani hlásku a ruce se mi začli trochu třepat prostě tréma dělá hodně. Já a jít do Superstar se z trapním uplně, proto že už aji ten v trémě dělá hodně špatnýho. Pak sem si v duchu nadavala, že sem uplně neschopní kráva ani před třídou to bez trémi nezvládnout...


Stav zoufalství

29. března 2011 v 21:37 | Monulla |  >My Diary<

Kčemu je? K čemu, že ten život vůbec je, když není takovej jakej chceme aby byl. Člověk se narodí jen proto aby žíl život a potom umřel. Život co to je vlastně je? je to boj a za co vlastně boj, když stejnak život končí smrti?? smrt je jenom část života. Ano, já věřím na posmrtný život, věřím na duchy a vše kolem toho. Lidi jsou svine ne život, řiká se že život je svine, ale život se řidí podle lidma ty jsou svine a všichni to jenom hazí na život. Život je takovej, jaký si ho člověk udělá a od dne co se narodí se píše jeho kniha, až do smrti kdy se pak zavře. Sem zoufala stoho všeho a tam zmatená nejradši bych uteklo někam daleko, daleko od všeho utekla od reality do říše snu a už se nikdy neprobudila stejnak život je tak krátkej na to aby sme si ho pořadně užili, život je pořad o učením myslíte, že když doděláme školu budem mít o učení klid ne, život nás až do smrti učí novým věcem. Plakala bych, ale vždyt v slzách je silá, ale vstát a žít opravdu neumím. Nejde to, když člověku krvací srdce a ne a ne zastavit proč to tolik bolí? Chtěla bych si ho vytrhnout a nebo už mít srdce z kamene aspon bych necitila tu bolest, ale pak je tu mozek, kde slyším hromadu hlasu a křičím aby to přestalo, ale ne nepřestane to. Už nemůžu se dál ovladat to prostě nejde, nechám se odevzdat paní bezmoci jenom ona mě má ted v rukou...


Jednou takhle v lese...

29. března 2011 v 20:33 | Monulla |  Fotografie
Víc pod perexem
↓↓↓

Co je vůbec cílem života?? Štěstí??? Láska??? Bláhový a blahořečen buď člověk, jehož snem to jest. Smrt... Smrt a nic jiného není cílem života... narodíš se jen proto, abys zemřel...

29. března 2011 v 14:31 | Monulla |  >My Diary<
Tak kde mám začít nenapá mě, jak začít s článkem. Jako za prvé bych chtěla říct jednu věc dochazijou mě fakt nápady, co sem psát a nevím jestli s tým deníkem tyma míma pubertalníma kecama, že sem skončila udělala dobře, proto že se to projevilo na moji návštěvce a můj blog začiná byt pesimitický, proto že já většinou ty články, co píšu jsou dost horoví a pocity smutný a tak a už nevím kde hledat inspiraci. Zase se nechci vratit k tomu mímu žvanění, jaký byl den a tak moc sem si zasahovala do soukromí a psala sem njaký věci což není dobré to sem psát. Za druhou věc bych chtěla říct možná pozastavím to je zatím ve hvězdách, ale jen mě to tak napadlo, ale zaje je jaro zatím škola není zas tak hrozná ty písemky a tak a budu určitě pozastavovat v létě, když někam pojedu spíš v tom červnu, kdy bude moc školy a budu chtít byt venku a ne sedět na blogu. Další věc dnešek se zatím dál ve školy to docela aji uteklo tych 6hodin a dneska žadná písemka žadný zkoušení tak pohoda, ale zítra už to bude horší. Do večera snad sem napíšu njaký pěkný článek a nebo sem dám fotky z nedělu prostě něco určitě jo.

Pusto, prázdno, kde ste všichni??

28. března 2011 v 22:32 | Monulla |  >My Diary<

Na blogu.cz převažuje ticho a prázdno je tu někdo vůbec chodí sem někdo? to jsou otázky co mě v blesku napadli. Ticho beží po pěšině tak ppšt nerušte ho. Zachvílu se uloží ke spánků a bude spát a něco krásnýho si nechá zdát. Dneska ve mě převladá směska emoci a pocitu v hlavě se mě problesknou plno myšlenek a srdce mi zabolí v tom moje pocity jsou bezmocné, jak kdybych se propada do temnoty. Srdce bolí mám a krváci mi stále velkou polestí a ne se zastavit jenom ON by to mohl zastavit a pomoct mi od té bolesto, ale na to je břiliš pozdě stejnak na mě každý jebe, už 15let ale tak zvykla sem si vždy sem všem byla naobtiž a každý mě jenom využíl sem jeho duše, co bloudí po světě...

Návštěvnost blogu (21.3-27.3.2011)

28. března 2011 v 18:52 | Monulla |  Návštěvnost blogu
Pondeli: 45

Utery: 48

Streda: 40
Ctvrtek: 51
Patek: 61

Sobota: 73
Nedele: 50


Celkem: 368
Děkuju všem mooc =*

Titulek snedla malá bezvyznamná žižala...

28. března 2011 v 14:36 | Monulla |  >My Diary<

Pondělí to je vždycky den z velkým P po víkendu vstat no myslela sem, že nevstanu chvílu sem ležela a pospavala ještě, ale pak mrknu na mobil a lekla se kolik, už je hodin byla sem total unavená aji ve škole se mi v hodině kližili oči k spánků, proto že sem v noci toho nenaspala a ke všemu se ještě v noci zbudila dneska půjdu dřív spát, proto že ten spánek važně potřebuju. Venku je krásně, ale bylo už tepleji, ale zase špatný to není, už vysvitlo sluníčko a nebe je takoví hrozně světlé modré. Ve školy dneska se to dalo nebylo to njak špatný a proto že mě nenapadl žadný emotivní článek, tak sem se rozhodla, že sem napíšu takovej ten klasickej můj deník a do večera něco vymyslím.

Pššt ani muk noc je tu zaposlouchej me se do ní...

27. března 2011 v 22:16 | Monulla |  >My Diary<
Večer je pryč na celou naši obec padla tma na nebi vysvitli první noční hvězdy a měsíc začal trošku zařit na oblohu se pomale dostál a pluje celou noc. Ve vesnici je ticho ani živačka, každý už dávno leží v pelíšku nebo kouká na telku. Otevřela sem okno a pustila do pokoje paní zimu, která v noci vždycky padne. Zaposlouchala sem se do toho ticha z dálky šlo slyšet jenom ježdění aut po dálnic, jinak na silnici ani auto. Pouliční lampy mi krasně celou noc vždy svítijou pod okny. Doma ticho rodinka, už dávno je v řiši snů a já koukám na televizu a zachvílu se půjdu vydat tak tež do říše snů zachumlat se do pelíšku a usnout a něco krásnýho si nechám zdát...


Můj život je mé vlastní vězení.

27. března 2011 v 14:05 | Monulla |  >My Diary<
Můj život je mé vlastní vězení. Má duše touží po volnosti ale dokud dýchám a v mém srdci se nachází život je odsouzena k věčným mukám a utrpení . Moji pomalí kati, až moje duše dojde vytoužené svobody, vy budete trpět...

Pomník 0.1

27. března 2011 v 12:50 | Monulla |  Fotografie

Sněženky 0.1

27. března 2011 v 12:48 | Monulla |  Fotografie

Postarám svoji druhou půlku srdíčka, kde tě mám??...vrat se mi zpátky!!...

27. března 2011 v 11:36 | Monulla |  >My Diary<

Usinala sem a zaplavil mě pocit bolesti, v očích mě vytriskli slzi, slzi bolesti a vzpomínek na užasný okamžiky v době neštěstí. Nemohu dýchat, moje srdíčko je moc slabí a stradá druhou půlku, kterou vlastní jenom ON. Bez ní nebo spíš bez něho sem uplně slabounká a bezmocná, začlo mě u srdíčka hrozně bolet, pocitila sem pocit, jak kdyby mi ho někdo vytrhl nebo mě bodl kudlou přimo do srdce a srdíčko krvaceno bolesti. V tom mě zaplavíl uplně pocit bezmoci nemohla sem se ani nadechnout musela si sednout a začla uplně kašlat. Vzpominala sem na všechno, co sme prožili a vzpomínky na štastnou dobu v době neštěstí jsou nejhorší. Začala sem myslet na to krásný, co sme spolu prožili a začla se v koutě klepat v tom sem necitila ani nic, jak kdybych zkameněla a nedychala. Kde tě mám? Já tě potřebuju bez tebe to važně nezvladám "Miluju Tě" bych nejradši zařvala na celý svět, ale uslyšel by mě vůbec??...


Děkuju, ale bez hudby, bych žít nemohla, bez hudby by to prostě nešlo.

26. března 2011 v 19:46 | Monulla |  >My Diary<

"Hudba" řekla bych, že to patří k nejkrásnějším slovům na světě. Kdyby mi někdo nabidnu, že budu moc byt štastná a můj život bude, jak v pohádce (což nejde ale kdyby..) ale musela bych žít bez hudby, rozhodně bych řekla "děkuju, ale bez hudby, já žít neumím a bez ní by můj život neměl smysl. Hudba to je pro mě lék, to je pro mě něco tak krásnýho, že to nejde vyjadřit ani pořadně slovy. Miluju taneční písničky u kterých si můžu zatancovat a odreagovat se, což často potřebuju, ale miluju pořadný zvuky kytar, bíci v tom sem ve svým živlu a můžu ze sebe vyndat emoce. S hudbou v učích usinám, s hudou travím skoro celý den, je to ta nejcenější věc co mám a co mi přinaší nejvíc radost do života. Hudbu nemusím jen tehdy, když jdu do přírody to mám ráda ticho a ráda poslouchám v lese ptačky, co se kde šustne, když vítr ohybá koruny stromů, jen v tom případě mám ráda ticho, jinač nikdy prostě. Hudba je závislost, kterou máme asi skoro všichni jako zavislost bez té by to nešlo vůbec si to bez ní nedokažu přectavit.


Jsem jen tisíc pocitů, hledajicí mír na zemi.

26. března 2011 v 13:34 | Monulla |  >My Diary<

Mám pocit, že příroda je ten nejlepší přítel, který umí porozumět a dokonce pomůže i nám samotným pochopit, co žijeme, cítíme, vnímáme. Řekla bych, že poslední dobou je pro mě, když jsme ve městě, přírodou právě SLUNCE. Procházím se náměstím, ale vnímám jen sluníčko. Ted, když už se dny stali jarními tak je to krásný pocit. Člověk si sám pohlednout do duše neumí, ale jak přijde do přírody najednou mu vše dojde a otočí se ke slunci, kdyby bylo vše lehký což není, řikám si že bych chtěla byt květina a vonet a kvést lidem pro radost, kdyby lidi nebyli takoví svine a nehorší je že ubližijou ti od kterých to nečekáme a máme je rádi, jinak by byl mír a bylo by na tým světe lepší. Někdy si řikám, jak se asi žilo dřív v 70letech byl komunismus bylo to hrozný, ale na světě lidi nebyli takoví svine a je to čín dál horší a horší, kdyby došel konec světa a zahubil lidskou rasu nedivila bych se.


Skrytá před světem a realitou

26. března 2011 v 10:44 | Monulla |  >My Diary<

Ležím zachumlaná v pelíšku, slzy mě stykají dolů po tváři jediná moje utěcha v tu chvíli je můj pejsek, který se mě snažil rozveselit a začal se ke mě tulit, proto že viděl, že sem smutná. Pohltila mě síla smuzku, silá samoty a bolesti z neštastné lásky, která mě ted trapí, už nikdy nechci vylist ven, už nechci vidět smích a radost, proto že sem stratila chud do života na co dál žít a byt veselá, když není pro co žít, když mě nic nebaví a ztracím člověka na kterým mi nejvíc zaleží, chtěla bych aby mě, už nikdy nikdo nenašel abych zbytek života stravila samotou a skryta se před světem, před světem plným lidských svin, lhářu, bolesti, zavisti a bezmoci. Ted u mě přemahá bezmoc, ne a ne mě opustit je to jenom malá chvílka, kdy mě bezmoc pohltí uplně celou a já se jí nedokažu branit. Svirám mobil v ruce, kde jsou hezké vzpomínky na hezkou dobu a víc a víc to bolí, srdíčko se mě třese a tuka jak o závod.


Jsem jenom anděl, který vyhořel, tak kdo mi odpustí?...

25. března 2011 v 23:42 | Monulla |  >My Diary<

Jsem anděl, který vyhořel, tak kdo mi odpustí? že neumím žít. Bloudím širým světem, hledám konec světa, ale má svět vůbec konec světa, bloudím dál a dál, už nemůžu si pomoci andělská křádla mi z černala a já se nemůžu vznýst do oblak a letět do nebe musím se toulat na zemi, kde ponuje zlo, závist a celkově jsou lidi svina, nechci už dál zůstat na zemi, chci zpátky do nebe tam mě bylo nejlíp, ale neumím žít a nikdo mě neodpustí, nikdo si nevšimá mě, mích slz, každý mě přehlží sem jak neviditelná, sem jak tělo bez duše bloudicí širým světem, které hleda štěstí, které nemá má samou smůlu, která se lepí pořad jenom na paty, kež bych mohla byt zase štastná a mít štěstí u sebe, ale nejsem lakomá budu ráda, když kolem mě budou lidi štastný a já budu moct jít o dům dál a rozdavat štěstí a pro sebe si nechat leda tak smůlu. Černý křídla mě potací k zemi, jsou moc silny a kolem mě se prožené doba temna, místo nebe zařivích bilími oblaky sem se ocitla v tmavém prostoru, kde není vidět ani na krok, kde převladá strach a utrpění, tak že nikdy se nedostanu zátky do nebe budu bloudit a půjdu tam kam mě nohy ponesou.

Ptám se sama sebe, kdo vlastně jsem? Ale odpovědět si na to neumím. Jde si na to vůbec odpověd?

25. března 2011 v 19:14 | Monulla |  >My Diary<
Napadá mě myšlenka "Kdo vlastně jsem?" ale odpověd na to najít nemůžu, abych to dál rozvinula tak nevím jestli na tuhle otázku jde najít odpověd. Jsem jenom 16letá holka, která žije svůj život a ten mi nikdo nevezme, ale kdo je vlastně člověk sne važně z opic? jak to dřív bylo? Každý člověk má svoje myšlenky, pocity, trapení, problémi a žadný člověk není dokonalej řiká se, že sme jenom lidi a že nikdo není dokonalí, každý má svoje klady i zápory, ale proč tomu tak je, i když je dobře, když si vezmu člověka, který by byl dokonalej a bez chyb přijde mi to tak divný. Sem tam si přijdu, jak s jiné planety, proto že sem tam si přijdu taková jiná než ostatní ve škole vyčnivám z koletivu, ted sem si řikala, že bych šla na Scene účes a zase bych byla odlišná vzhledem, jak jiní a zase bych vyčnivala z davu, jenom nemám ráda, když sem středem pozornosti, když na mě někdo čumí a pohledy neznamých prochazejicích lidi mě děsí, sem tam bych se nejradši zakopala pod zem a už se nikdy nevyhrabala, každý člověk je možná v něčem zvláštní. Stejak pojem "člověk nebo lidé" je takovej zláštní, každý se něčím lišíme, každý je njak vyjmečnej, tak marně se snažím oběvit odpověd na moju otázku, ale na tu otázku odpověd važně nenajdu, to je nevyřešený případ...