Říjen 2011

Proplouvám životem...

31. října 2011 v 16:27 | Monulla |  >My Diary<
Podzimní prázdniny nám rychle utekli a je zase ten ošklivej večer po kterým nás čeká týdení mučení ve škole. Dneska se nám změníl čas, tak že sme si o hodinu prospali to je fajn, ale nemám ráda když se zimní čas mění na letní. Dneska ráno sem se probudila a v čase sem měla zmatek nevěděla kolik vůbec je ještě že se mi mobil změníl automaticky aji pc. Prázdniny sem stravila především přitelem tak že byli pro mě moc hezký a povedený, jenom krátký. Zmizeli tak rychle jak přišli. Děkuju všem za komentáře k fotografiim hrozně mě to potěšilo. Studuju sice obor fotograf, ale netvrdím vůbec bych si to netroufla trvrdit, že tymhle jsem profesionalka. Ne jsem pouhý amatér, blázen do focení, která to prostě miluje a šla jsem na ten obor stím, že jednou ze mě ten profesionál bude, ale to važně až za ty 3roky mám ještě kus cesty před sebou urazit, proto že se mi zdá že moje fotografie jsou nic moc takoví obyčejný. Včera sem koukala na facebook na jednu skupinu, kde se soutěži o nejhezčí fotku přírody a ty fotografie tam opravdu dokonalí a půlka snich měla o hodně víc lajku než ta moje. Já to beru tak, že se mám ještě hodně učit, že abych dosahla výsledku profesionálky není to o tom jenom něco vyfotit, ale taky do toho dat vlastní nápad a vytvořit njaký umělí zároven. To chci dokázat, ale nevím jestli se mi to pořadí. Svěřím se vám tu na blogu s tým, že to moc nezvladám hlavně matematiku mám sní velký problémi. Na základní škole sem mívala od 8 třídy 4 z matematiky. Na konci 8 třídy sem měla s tým velký problémi nezvládala jsem to a hrozilo, že mi učitelka z matematiky da 5 aji na to vysvědčení. Rodiče se začli snažit a každý rodičak za nou chodit a ona jím tenkrát řekla, že prostě některý nemají logiku a nemůžou za to a to je můj případ, že zavře oči a da mi tu 4, ale v 9 třídě jestli s tým nezačnu něco dělat nechá mě sedět na základce a nepustí mě dál. Tak sem od 9 třídy začla chodit na doučování a na tu 4 to dala, ale vydala jsem se na těžkou cestu, která pro mě je trochu nezvladatelná. Každý se jinak učí a ted si řeknete třeba, že jsem blbá nebo tak a já takoví lidi co by si to o mě řekli nemám ráda. Každý mu to nejde, každýmu to není dánno. Někdo se může učit pořad a nebo je od malička chytrej, ale já třeba nejsem njak chytrá a na učení sem upřimně docela na základce kašlala. Nebaví mě to, radši fotografu, tancuju, píšu povídky, čtu knížky, kreslím, vytvařím, cvičím či posiluju, vymyšlím různý nápady na to focení, ale prostě učení ne u toho nevydržím. Na základce mě čekalo nejtěžší rozhodnutí tenkrát v květnu. Měla sem zapisovej lístek s prvního kola na poštovní, kde by ze mě byla obyčejná poštačka, byl to obor s vyučením listem, ale bylo tam hodně matematiky, zeměpisu a nebavilo by mě to a já dělala příjmačky v prvním kole i na obor fotograf a to je obor z maturitou v Brně, někde to je ještě s vyučním listem, ale u nás už s maturitou, hlasí se tam hromadu děcek, mám tam třeba i spolužačku, která je z Jižních Čech z Tábora a je na škole v Brně kvůli oboru fotograf, je to obor který skoro všechny holky i někdy kluky baví. No příjmačky sem udělala těsně dělali se jenom z češtiny a angličtiny, ale zájem byl vysokej, že měli přednost s tým menším průměrem známek z vysvědčení. Tak že nepřijato, ale já to nevzdala chtěla si jít za snem a zkusit štěstí podala jsem si příhlašku na fotografa znova v druhým kole a to mi vyšlo tak tak brali 13 a já byla 11 takže velký štěstí, řekla jsem si že se na mě neusmálo jen tak, ale bála jsem se věděla jsem že na maturitu nejsem silná a že nevím jestli na nu mám z matiky sem málem propadla, z fyziky sem měla 4 taky a jinak njaký 3. Bylo to opravdu těžký rozhodování, ale rodina, přátele všichni mě podporovali v tom at zkusím fotografa, že na maturitu mám a hlavně viděli to, že mám na fotografování skrytý talent. Tak že ano riskla jsem to byl to dobrý pocit, že budu dělat to co mě baví a čemu bych se chtěla věnovat v životě, ale ted mi dochazijou síli bojovat. Upřimně ze všeho jsem šla dolů, učím se na chemiu hodinu a stejnak dostanu z testu 4, matematika moje vyslední známka za ty 2měsíce je 5, už aji čeština která mi šla vyslední známka 4. Odborný předměty jsou akorat v pohodě, ale taky je tam hodně naučení to není jenom o fotografování, ale učíme se ted třeba v optice počítaní se sinusem. Střední škola, už není leharo jak základka, opravdu se snažte na základce, i když u mě to bylo štěstí, že taková trojkařka až čtyřkařka se dostala na fotografa z maturitou jediný obor fotograf v Brně a jedna třída a hlasí se tam na ten obor na první kolo tak kolem 150 děcek a berou 30. Proto jsem ten můj článek nazvala proplouvám životem, už mi to tak přijde, že tak tak přeživám, ale dodám že dneska nám řikala výslednou známku z matematiky a nás bylo 8 holek, co nám řekla 5 a to jsou některý holky, co mělí na základkách 3 z matematiky a to sme ted ty 2měsíce opakovali učivo základky. Sranda to vůbec není a hrozně se bojím. Dneska sme třeba psali na převody asi tak 2hodiny sem se na to připravovala ne včera, ale už dřív pač sme to měli psát minulí týden. Snažila jsem se tomu porotumět. S přítelem sme to u mě doma dělali 2x sice sme tomu nevěnovali hodinu, ale snažíl se mě to vysvětlit. Včera přes facebook mi sepsál všechny jednotky, jak to jde po sobě a já si to zapamatovala, zkoušela si doma příklady, v 11večer když sem nemohla usnout tak sem na mobilu si našli převody a zkoušela si to a zkoušela jestli vím proč to tak je no myslela jsem, že to na tu 4 dám. Píšem dneska písemku stoho a z 12příkladů 1 nebo 2 dobře hrůza jsem stoho tak na prášky. Můžem se nechat vyzkoušet na opravu, ale když mě to opravdu nejde a když mě před tabulou ústní zkoušení dělá zle tak to radši nedělám. Nerada chodím k tabuli zvlášt v matice. Ježiš, píšu tu článek o moji škole, jak malá holka to tady vypisuju, ale prostě beru blog, jako svýho kamaráda, kde si můžu postěžovat a říct svoje problémi. Samozřejmě bych tu nerozebirala svoje osobní o rodině, přátelích a tak to ne, ale o tady té školy sem rozebrat prostě musela, proto že jsem stoho neštastná a mirně na prášky. Zítra máme praxi tak že jeden den kdy se učit nemusím a na praxi se vždy hrozně těším. Mám ju ráda, proto že mě to opravdu baví jenom mám hroznou mistovou, už jsme si ve škole stěžovali to opravdu já s Photoshopem dělat neumím, na pc ho nemám, proto že mám blbí pc co by to njak neustál mám málo RAM tak aji fotografie z fotaku tu nemůžu upravovat zaseká mi to vždy net a všechno děsný a v praxi ona nám vše na rychlo ukáže pak si odejde a rajdte si. Sme tam 2měsíce a ona nás bere jak kdyby sme tam byli rok a věděli co jak máme udělat, ale je to tam fajn zase. Článek zabraný o škole asi sem to potřebovala a ted sem vrazím njakou fotečku.

Ten můj hafan :D tady se tvaří ale on se nechce nikdy nechat vyfotit :D


Říká se že risk je zist, tak proč neriskovat :)

26. října 2011 v 21:09 | Monulla |  >My Diary<
Jen tak očkem pozoruju ubíhají dny, jak tak krásně ubíhájí a plynou dál a dál a nikdy se nezastaví všechno uteče někdy třeba ve škole se nám zdá pomale a někdy když chvíle trávite s njakou osobou a přejete aby to nikdy neuteklo stejnak to uteče hrozně rychle. Nastali podzimní prázdniny a já jsem štastná, že se konečně vyspím celý týdny pro mě jsou hodně naročný snažím se trávit časy s přitelem, přátelami, ale take učit se. Tedkom si aspon odpočinu a chci aspon jeden den relaxovat, ale musím fotit. Podzim je zbarevenej do svých nádherných barev a je ve svým plným živlu. Listy stromů jsou pěkně žlutý, červený a padají na zem, když ten studený vítr zafouká. Opravdu miluju podzim a takoví počasí. Procházet se v takovím počasí a takovím ročním období v parku je nádherný ty stromy, to listi, ten vítr a pro mě je to nejlepší na fotografování, proto že i na té fotce to pozoruju jako krásnou fotografii, ale zima už je skoro za dveřima a zachvílu tu bude. Nemám ráda zimu prostě ne, všechny ostatní roční období ano, ale zimu nemám ráda i když dokaže vykouzlit svoje zasněžená krajina je užasná a ten pohled miluju. Zasněžené cesty, když se chumeli, Vánoce a vše co k Vánocům patří, ale na zimu bohužel mám ten pohled zima, mrznutí venku, kalamity, zácpy, staní pár hodin v autobusu, zmrzle nohy a ruky, nemoce, takhle já bohužel vnimám zimu, proto že ze sánkování, bobování sem vyrostla a zimní sporty žadný nedělám ani mě nelakaj tak že takhle prostě vidím zimu. Byla bych ráda, kdyby si ještě zima počkala. Poslední dny je docela vše v pořádků, ale strach a obavy mám pořad. Za 2měsíce a půl mám 17 let je k neuvěření, jak ten čas rychle utekl. Pamatuju si zážitky z dětství a přála bych se je vrátit, ale bohužel to už nepůjde, už jenom budu stárnout a stárnout. Myslím, že sem se za ten rok změnila a to jsem 4 měsíce venku ze základní školy a změnila jsem se, doufám že k lepšímu, poznala uplně suproví lidi a to jsem se tak bála. Jsem za to ráda... :)
to moje kotě Kulíšek se nechalo hezky vyfotit :)


I 1 sekunda nám může změnit život...

20. října 2011 v 19:54 | Monulla |  >My Diary<
Dneska bych se nejradši neznala moje nálada je jako další dny taková smíchaná a stejně tak jsou moje pocity. Někdy mě u srdíčka hřeje a jindy se mi zdá že ho mám zmrlí. Občas bych si to přála nic necitit hold to nejde bez srdce člověk nežije. Venku je nádherný podzimní počasí v plné parádě tak jak ho já miluju a mě nezbyvá nic jinýho než ho fotit. Vyfotit ho tak jak ho nakreslíl sám máliř, který vzál paletu a smíchál všechny barvy dohromady. Nejhezčí zbarvení je ovšem červený, listy červený jsou nádherný. Každý den kračím v té zimě, každý den vnimám přírodu jako část nečeho na čím žíjem, něčeho co vytvořila sama příroda tu krásu je hezký otevřit oči a divat se zasněně na ten pohled krajiny. Školní dny mě lezou krkem jsou to starosti a učení na hlavu je těžký to zvládat zvlášt když krom pár osob si přijdu tak sama. Přijdu si tak jiná jak ostatní, přijdu si tak divná jen málo lidi ví co ve mě ve skutečnosti je. Jenom málo lidi mě chce napřed poznat než mě odsoudí. Sama bloudím školníma dnyma, mlčky přeživám každou sekundu a nikdy se kolektivu neotevřu. Jsem prostě jiná jak ostatní a jsem jaká jsem a to bohužel nikdy nezměním. Můj život mi ubihá pomale pod rukama a já nejsem schopná a připravená ho vzít do svých rukou, kdyby bylo vše tak jednoduchý, ale pocit že ten život nezvladám, že nemám na maturitu, že nemám na to abych se naučila žít bez bejvalího ve mě stoupá. Je toho tolik, že nevím ani kde začít, už ten začatek je pro mě těžkej. Přála bych si byt neviditelná, aby mě nikdo neviděl, abych mohla žít život, ale mezi lidima byt neviditelná, proměnit se v nic, který nikdo neuvidí. Napsat na blog njaký ten sloh je opravdu těžký, zvlášt pro mě, ale blog je pro mě něco co sem můžu složit svoje pocity a emoce. Je to místo kam píšu, když mi je nejhůř a vždy se mě uleví. Je pro mě jak hojící lék proti bolesti, proto že vaše komentáře mi dodávají sílu, že nepíšu blbosti a že ve mě něco je, co by dokazalo napsat článek jak spisovatelky, ale nevěřím ani sama sobě. Stracím víru, proto že když si v něčem věřím stejnak ta poslední rožla svíčka, ten plamínek naděje se vždy sfoukne a já zase blbosti bez svědomí a ztracím se pomale v pozadí. Dělám to co mě opravdu baví a za to jsem ráda, to mě těžší a to miluju. Fotografování je věc co mi zažene smutek, co mi umíví vykouzlit úsměv na tváří, co mi pomáhá nemyslet na špatný věci a co mi dodavá špetku svědomí, že ze mě jednou něco bude. V dnešní večeru sem se trochu rozepsala aspon něco, když sem se nedokázala ozvat za celý týden. Bohužel dochazí mi slovat a tak tenhle článek mích vypadkovích myšlenek a pocitu ukončuju.

Sem fotila :) Kamarádka s jejím přitelem ta se mě líbí povedla se :)

Btw: Chtěli by ste sem všechny fotky co sem fotila? :)

Vidět svět barevně není skutečnost, ale vidět svět černě je moc pesimistický, tak proč se na něj nedivat s obou pohledu :)

14. října 2011 v 19:49 | Monulla |  >My Diary<
Barevný svět ten bych chtěla mít hold to nejde, proto že je občas dost smutný tak zvaně černý, ale nesmíme se na něj dívat moc barevně, proto že nás to potom při hrozným okamžiku stahne moc důle a není to skutečnost, proto že lidi jsou svině a svět je jenom o penězích, vzhledu a u kluků o tom jednom někdy, ale černě je zase moc pesimistický vidění a to zase nemůžem tak brát, máme brát život s úsměvem i když to bolí. Já ani nevím jestli jsem pesimistka nebo optimistka s obou dvou něco mám. Dokažů brát život s úsměvem a smát se na svět, ale jak mile se něco posere dokažu se uzavřít do sebe a byt taková smutná duše, proto si myslím že by sme měli se na život dívat s obou dvou pohledu nebrat ho ani njak važně, ale brát ho trochu pozitivně. Nikdy tak zlé, aby nemohlo byt ještě hůř, když mám řeči o tom jak už nechci žít kvůli lásce a bolesti tak si uvědomím, že mám přátele, rodinu, střechu nad hlavou, školu obor dobrej, kterej mě baví a může byt ještě hůř. Třeba lidi na vozíčku to musí byt něco. Nemoc si zatancovat, proběhnout se, chodit to je teprv život tvdej a drsnej, který si ty lidi nezaslouží nikdo si to nezaslouží, proto že každý sme njáci a každý má svoje chyby. Včera sem měla večer takovou smutnou náladu, proto že sem musela napsat bejvalímu jestli mě miluje nebo mě jenom využíl celý září využivál a odepsál, že mě miluje, ale spolu byt nemůžem. Potřebovala sem se ten den vybrečet a pak sem se vyspovídala kamarádce a hned se mi ulovilo, ale vybrečet sem se prostě musela. Přišlo mě k neuvěření, co se všechno stalo za 2 roky a jak se můj život změníl, ale myslím že z velké části se změníl k lepšímu venku ze základky, poznala jsem uplně skvělí lidi, nový zážitky o kterých sem minulí rok neměla ani poněti, ale střední není žadná hračka je hrozně namahavá musím se učit, snažit a bojovat. Včera mě přišlo, že na maturitu nemám, že toho je na mě moc, ale došla jsem na to když se budu snažit a něco proto dělat a hodně zaberu, že to půjde. Svět sám o sobě má krásný barvy, ale mi lidi ho někdy kazíme svými hříchami ani si to neuvědomujem tolik kradeži, tolik falešných lidi je, tolik vražd a tolik toho špatnýho, že mi ten svět můžem ovlivnit a můžem se snažit o to byt jiní než ostatní a žít pozitivně a dbát na svět...

Autor fotografie: Jan Saudek
Český nejznamější fotograf, fotíl převažně akty jeho fotky ve mě vytvařejí velký dojem a respekt, proto že pro mě to je velmi skvělí umělce a jeho život, fotografie mě zaujali...

Btw: Článek o Jana Saudkovi s jeho fotografiemi ano nebo ne?

Mezi nebem a zemi

9. října 2011 v 19:50 | Monulla |  >My Diary<
Toulala jsem se takhle jeden večer venku bylo už hodně pozdě a přemyšlela jsem. Každý člověk má njaký osud a jaký mám já? V hlavě mě napadlo tolik myšlenek. Najednou sem před sebou viděla anděla vzánešel se nademnou a já se ho zeptala, kde se tu vzál. Odpověd, že on je můj anděl stražný, že on mě hlidá a vy odpovědi na všechny otázky. Nemohla jsem uvěřit, co jsem právě slyšela. Pověděl mě, že moje cesta teprv začala a bude dost trnitá a zmizel. Chtěla sem se ho zeptat na detail, ale on nikde. Uvědomila jsem si, že si tu mluvím spíš sama pro sebe jak njaký blázen. Kračela jsem opuštěnou ulici a přemyšlela nad tým, co se mi ten večer stalo, co to bylo. Došla jsem k závěru, že to byl jenom přelud z moji fantazie, ale pořad mě to vrtalo v hlavě. Moje cesta teprv začla, ale ta už začla přece před 16lety, kdy sem došla na svět, tak proč až ted. Co má semnou můj osud v plánu. Trnitá vždyt takovou jsem tu cestu měla pořad. Zamyšlená jsem nevěděla, kam šlapu. Sedla jsem si na lavku a zasněla jsem se. Viděla jsem sebe jako pěknou, štastnou dívku s hodným klukem mím princem. Viděla jsem svůj život, jak by měl vypadat za 10let, ale je to jenom snění, který klame, proto že realita je vždy jiná. Tu mi na cestu posvítila hvězda. Krásně zařila a byla tak kouzelná na rozdíl od všech. Pověděla jsem jí at mě doprovodí dom a po cestě mě ochranuje a ona stále šla semnou a svítila mi na cestu. Jaký to může byt tam nahoře? Jen tak si svitit. Dívat se na zem. Dívat se na lidi, ale nemoc snima snášet tu lidskou radost, ten lidský smutek, jen se tak z výšky dívat na tyhle věci a nemoc žít, ale stejnak sem si přala v tu chvíly byt ta hvězda dívat se sté výšky na lidi a dobrým, smutným duším svitit na cestu životem, ale jsem ráda za to že jsem člověk, že žiju, že sem poznala všechny lidský části jako je radost a smutek. Jsem ráda za to kde jsem a ničeho nelituju. Život mi moc nepřál, ale připravíl mi do cesty i štastný okamžiky, i když se často pohybuju mezi nebem a zemi. Kdyby exzistovali nad přirozený postavy beru vílu, chtěla bych se tak toulat lesem mít na sobě tenký šaty a zářit a tancovat po lese, ale zase bych nic necitila a nepozla lásku, ale ani bolest. Bolest ale k lásce patří. Mám svoje tajný přání v který doufám a věřím že se jednou splní a že by se na mě to štěstí usmálo, no měla bych to zaklepat. Hlavní je nepřestavat věřit a doufat, třeba jednou se to splní to počem toužíme nejíc. Přece nic není nemožný, jen chtít. :)

Fotka ukradnutá s deviantart.com líbí se mi je podzimní a taková smutná, parádní...

Plameny vášně - 1díl

8. října 2011 v 21:56 | Monulla |  My story
Stál tak blísko mě. Jeho oči přimo prolítli skrz mě. Mě si ani nevšiml jen já toužila citit jeho dotek aspon na okamžik se ho dotknout. Na okamžik mu projet rukou celý tělo. Citit to tělesný teplo a dívat se mu do jeho překrasných oči. Citila sem se jak socha jenom sem se zadivala do něho. Moje oči byli jenom na něm. Proč žijem každý v jiným světě? Přitom sme tak stejní...

Nikdy sem si nemyslela, že bych něco takovího poznala. Nikdy sem si nemyslela, že to bude zrovna ten nejoblibenější kluk a já jenom taková šedá myška. Byvali sme jako malí přátele, ale to bylo pryč. Tolik holek se kolem něho motá. Nemám nejmenší šanci se k němu dostat. Až jeden den se stalo. Ten den sem měla všeho dost chtěla jsem dom a lehnout si se sluchátkama v uších. Byla jsem jako obvikle myšlenkami jinde. Zasněna do nereálnýho světa a pohybovala jsem se mezi nebem a zemi. Když sem pospíchala na autobus hrnul se na mě navál lidi s přechodu a jeden hnusnej kluk do mě žduchl a shodíl mě na zem. Neřekl ani nic bolela mě celá noha a nemohla sem ani stoupnout v tom se oběvíl ON. Podál mi ruku a řekl jestli jsem v pohodě, když mě zvedl zahleděli sme se do oči. Já ucitila pocit bezpečí, objalo mě tělesné teplo a nemohla jsem jeho ruku pustit ani on nic neřekl. Jenom mě odhrnul pramínek vlasů z očí. Mlčeli jsme a jen se na sebe dívali. Najednou z ničeho nic se vyřitila nádherná blondýnka kračicí přimo k nám. Došla k nám a hned ho objala a začla se na něho věšat, ale on stejnak oči měl na mě, až teda potom že nic. Nic mi neřekl jenom mi řekl obyčejný ahoj. Ahoj? Potom co se stalo? Projel mě po tým slovu jinej pocit tentokrát pocit chladna a bolesti. Stalo se tam něco, citila jsem víc, ale co on pro něho jsem jenom šedá myška, kterou zvedl ze země proto že jsem tak nešikovná. Ten večer moje myšlenky naštvaný na sebe, že jsem tak pitomá a myslela si, že by se stalo víc, ale pletla jsem se. Druhý den jsem se procházela s mím hafanem po parku a on tam zrovna procházel. Narazili jsme na sebe a usmali se. Zeptál se jestli se mě jestli se nemůže připojít a já mu odpověděla, že ano. Taky jsem se dozvěděla, že stou holkou nechodí jenom po něm jede, jinak oní zájem nemá. Celou cestu sme si vykladali. Rozuměli si a tolik se nasmáli. Zašlo slunko, město utichlo a na nebe vyšel měsíc a první hvězdy. Bylo to tak krásný, ale to jsem ještě netušila co se bude dít. Naklonil se ke mě a pošeptál mě do ucha, že se mu líbím. Začal mě jemně líbat na krku a já v sobě ucitila tolik vášně. Začli sme se líbat. Jeho rty byli tak sladké, jak med. Jeho tělo bylo, jako ten nejhezčí květ. Zajel mě mezi stehna a já pocitila jeho jemné mrazivé doteky, ale uvnitře mě bylo teplo. Zapoměla sem na celý svět a nechala se unýst vášní. Vzál mě k němu dom a přimo do jeho postele. Citila jsem se jak v ráji. Ze zasnění v autobuse, že by se něco takovího mohlo stát sem sním stravila noc. Pořad mě hladíl po celým těle a dotýkal se mě. Nikdy sem nezažila nic hezčího. Pohybovala jsem se přimo v nebi. Vypukla mezi námi vášen. Vášen, které žadný z nás dvou nedokazál odolat. Zavřela oči, vypla mysl a uživala jsi to co se právě dělo. Žila jsem tu noc jenom pro něho. Nakonec jsem sním stravila nádhernou noc. Splnílo se mi to po čím sem celé dny snila, ale jak to bude dál? Miluju mě vůbec? nebo jsem pro něho pořad jen ta šedá, hnusná myška? ...

POKRAČOVÁNÍ PŘIŠTĚ

Kiss Me - Kiss Me, KissmeFotka ukradnutá z pimpmyspace.org

Život bez elektřiny v dnešní době? To opravdu nejde bez té se už neobejdem...

8. října 2011 v 13:03 | Monulla |  Téma týdne ...
Za davných času elektřinu lidé nepotřebovali, nevěděli co to je. Svítilo se petrolejem a svíčkami. Jezdilo se na koních a v kočarách a žilo se uplně jinak než v dnešní době. Aspon nebylo tolik krádeži a tolik špatných lidi. Lidé nevěděli co to je televize, počítač, co to je si vařit na plotně. Technika šla dopředu a my za to můžeme byt rádi. V dnešní době bez elektřiny se opravdu nedá. Nedokažu si to přectavit je to nemožné, ale lidé v té době byli pořad venku na vesnicích pracovali na poli a ve městech na trhách a doma nebyli. Kdybych chtěla se podivat do minulosti brala bych ténhle pohled se vrátit tam kde nebyla elektřina a zkusit si v té době žít aspon den. Určitě by se mě začlo po elektřině stýskat ještě že to je z cela nemožné vrátit se do minulosti. Lidé jsou vynalezaví a snažijou se rozvijet techniku k upředu. Vemte si televizu byla černobilá napřad, chodili v ní programi uplně k ničemu v dnešní době by nás nebavili. Postupně to šlo dopředu, až to došlo že v dnešní době někteří lidé ani televizu nemusí mít vždyt všechno je na internetě tu se da najít uplně všechno. Bez elektřiny by sme si ani jídlo neohřili, sme si ani nerožli, sme si ani nenavařili. Vemte kolik věci co mají elektřinu využiváme za den toho je hodně zvlášt my holky ty naše fény, žehličky, kulmy. Žít v minulosti nebylo by to špatný byt bez elekřiny. To bylo aspon mín lidi se špatným zrakem, se špatnýma zádama, ale zase lekářka pomoc nebyla zas tak na úrovni jak v dnešní době a vládla chudoba, ale svět je čín dál horší a bude to ještě horší. Lidé jsou svině nejde nikomu věřit a v té době bylo mín kriminality a byla to uplně jiná doba než dneska. Později byla elektřina pro lidi pořad vzácná a pro nás to je věc, kterou vyživáme stále bez které by sme se neobešli. Elektřinu taky využíváme v různých podobách jako jsou elektrárny jaderné, tepelné, vodná atd. Měli by sme byt rádi za to v jaké době žijeme a že netrpíme chudobou a máme elektřinu... :)

Soubor:František-Křižík-monument.jpg
Fotka ukradnutá s wikipedia
Pomník na památku Frantíška Křižika, který vynálezl oblokovou lampuse samočinnou regulací a zdokonalíl elektrické tramvaje a mnoho dalších zařízení a tuto fotku sem davám na jeho počest.

Je někdy dobrý říct STOP a už dost ;) ...aneb článek který nemá konce :P ...

7. října 2011 v 18:58 | Monulla |  >My Diary<
Zdravím vás, konečně volno a čas na napsaní na blog. Se mi dneska chce, když sem sem skoro týden nic nepsala. Týdny se přehubuju a já licu pořad nahoru a dolů. Chvílu jsem nahoře a vzápěti důle. Ne nadarmo se řiká, že život je jak na horské dráze je to tak. Podivuhodný školní týden se zmateným koncem není copak lepší název na to o čem chci blogu povykládat. Ze dne na den se uplně změnilo počasí. S počasí který připominalo poslední dny léta se nám přehoplo na dny kdy nám přijde, že se ta zima blíží vždyt aji na horách už hned sněžilo. O čem povídat? Celej školní týden bylo jedno velké kolo učení, který nikdy nekončí v životě se pořad něčemu novému učíme aji chyby nás učí, kde v životě chybujem nejvíc. Celý týden sem se držela snažila se nezanedbat školu a ležet v sešitech, ale i sem se snažila věnovat přátelům a byt na netu. Dnešní ráno bylo pro mě velmi zmatený. Nevěděla sem co na sebe a lítala sem a tam. Myslela na to, že se musím teple oblíct tak nakonec svolila svetr jako tričko s dlouhým a na to tenkou bundu, i když nakonec stejnak většina děcek měla jenom mikinu a já se tak snažila oblíct, ale vyplatilo se mi to večer už byla zima, když sem jela dom. Byla mě zima aji v tom. Ráno vylezu před barák a hledám šalinkartu a deštník a šalinkarta nikde, tak sem se otočila a valila zpátky dom. Hledala ju a nikde tak sem si vytahla peníze, až nakonec sem došla na to že sem ju celou dobu měla v kapsi u bundy. Venku po ránu kapalo a byla tma. Je hezký do škole vychazet za tmy a venku nikde nikde a jen tak poprchává krásný. Ještě že nebyl zas tak narvanej autobus. Ve školy hned první hodina chemie modlila jsem se at mě nevyzkouší a stalo se to že mě vyzkoušela poprvé na střední byt zkoušená a uplně sem s obrněla ještě po ránu a při mím štěstím sem chemii včera jenom prolistovala a učila se optiku, kterou sme měli psát. Uplně sem stratila pojem o tom co mám řikat, jak kdyby se mi to z hlavy vykouřilo. Ptala se mě na takoví otázky, co jsou to izotopy pak co je to atom a já byla jak tvrdý Y, kdyby to bylo písemně to víte že něco složím aspon co je to atom o tým vím hodně, ale před tabulou mě to ustní nedělá dobře. Celá roztřepaná jsem byla a tak řekla, že mě nebude trápit a vrazila mě pětku - moje první známka z chemie. Ještě že za týden stoho píšem test tak že se musím pořadně naučit a opravit aspon na tu 2 nebo 3. Měla sem potom na sebe hroznej vztek, že sem to tak zrovala takoví jednoduchý věci jsem tak pitomá a při mím štěstí se mi stalo, že sem tahala z krku palestinu a ted se mi zahákla o řetízek tak jsem tahala, až se řetízek roztrhl. Na krku sem ho měla od Vánoc spávala sním, sprchovala se sním a na nic ho nezdělavala. Ted si bez něho přijdu, jak kdybych na něco zapoměla a pořad si chytám na krk a on tam není. Jen že je to řetízek od bejvalího. Jo sním je skoro 2roky příběh o první lásce, o první zamilovanosti a vztahu, který uvadl. Taky je to příběh plný bolesti a zklámání. Na štěstí je tu kluk, kterýho mám ráda už od června a chci byt sním. Dnešek sním byl moc krásnej sem sním opravdu štastná a jde na nás žeprej poznat, že sme do sebe blázni. Tak vidíte u mě to je perfektně udělaný jednou nahoře, po druhé důle. O víkendu bych chtěla zase fotit, ale počasí no nevím. Hezký téma týdne je, že bych něco vytukala do klávese o něm. Každopadně vám přeju hezký, pohodoví víkend... :)
Btw: fotku sem fotila ještě v září na digitalní fotak, takovej můj nápad s tým srdíčkem :)


Výlet přirodou udělá člověku hned líp a pročistí hlavu... :)

2. října 2011 v 10:16 | Monulla |  >My Diary<
Včerejší den byl hodně zajimavej, ale jsem hrozně za něj ráda, asi sem to opravdu potřebovala. S kámošem sem se domluvila v týdnu na sobotě, že si uděláme výlet. Po obědě sem jela do Brna. Venku pražilo slunku a mě bylo děsný vedro pač já blbá sem si na sebe dala bilí kalhoty, černý botasky, černý tričko s krátkým, tak že na mě slunko pařilo uplně, ale mám ráda sluníčko, když jeho paprsky na mě svítí hned líp. Měli sme sraz ve Vankovce, tak že sem na něho čekala a pozorovala lidi. Ráda pozoruju lidi, co mají na sobě jejich styl chůzi. Když už konečně došel tak sme šli na šalinu a jeli na přehradu. Na přehradě hrozně lidi ještě že ta šalina nebyla tak narvaná. Začátek října a lidi se na přehradě opalovali tak proč ne, je hezký, sluníčko krásně svítilo, ale je to zajimavý. Podzim a tak hezký, padají na teploměru rekordy. Vzala sem si sebou novej fotoaparát, tak že sem celý odpoledne fotila. Nafotila sem za ten den 140 fotek, což musím uznat je krásný číslo a hodně. Když sem stála na začatku přehrady netušila sem ještě, že mě čeká tolik chození. Kamarád si u myslel, že půjdem z přístaviště na hrad Veveří pěšky. Bylo to takovích 10km co mě čekalo a já to nakonec ušla. To sem se aji divala, proto že sem si odvikla chodit. Navíc ještě sem nachlazená pořad a tak sem citila jak mě bylo uplně zima. Navíc ty cesty, když sme šli po lesní cestě tak dál nevedla, tak že sme museli vyšplhat nahoru na hlaní silnic. S takovího příkopu líst nahoru. Uznavám bála jsem se a myslela že ho zabiju za to co to vymyslel. Nafotila sem paradní fotky aji kamarád mě vyfotil v listí takoví podzimní fotky, už mám a já zase jeho. Když sme konečně došli na hrad Veveří sem byla štastná, že tu cestu mám za sebou. Byla mi už hrozná zima, přece jenom s tých lesu, přehrady jde hrozný chladno. Dorazili sme před půl 6 na hrad a stejnak pár fotek sem udělala hradu a jeli tentokrát autobusem zpátky. Bylo mě jasný, že autobus nestihnu a další mi jel za 2 hodiny, ale dlouho sem nečekala, proto že sme se stavili ještě v Lidlu nakoupit pití. A potom jeli šalinou na Hlavní nadraží. V šalině sem si taky sedla a pozorovala, už noční krajinu. V Brně ty památky jsou tak krásně v noci osvětlený. Špilberk, Petrov tak nádherně svití je na to krásný pohled. Miluju noční město a až se naučím s tým mím novým fotoaparátem pořadně fotit nebo ho spíš ovládat tak si nafotím noční město. Potom sme šli do Vankovky a kamaráda měl notebook tak sme byli na internetu. Čas utekl a jela jsem dom. V autobuse si vedle mě sedl njaký vypadl jako dělník a smrděl kouřem. Sem si ho nevšímala, ale pořad sebou házel nevěděla kam strčit ruku, že mi loket jeho dál na moji nohu a pořad se na mě mačkál. Tak že jsem v autobuse ani nezavřela oči jenom pozorovala noční krajinu. U nás v obci bylo ticho, nikde ani noha. Kostel tak hezký je v noci osvětlenej. Když sem došla dom hned sem valila na počítač, proto že skoro můj přitel měl o mě hroznej strach tak sem se mu musela ozvat. Řeknu vám, že mě ta příroda pročistihla hlavu a je mi mnohem líp. Příroda je prostě kouzelná a zvlášt podzim, sbarvený listy, zem posetá žlutýma listama, podzimní sluníčko jednoznačně krásný, kouzelný. Je mi v ní tak příjemně. Určitě ste si všimli, že sem změnila vzhled a menu blogu. Tak co na to říkate? Já vím je to depresivní, ale mě se to líbí a to je hlavní. Ta fotka v menu je můj výtvor navíc je focena mobilem, tak že paradní. Fotky s včerejšího výletu, kdy budou? Na blog je dám během přištího týdne. Zítra se uvidím s jednou milovanou osobou a ten pro mě udělal to že mi USB od fotoaparátu do počítače vyrobí tak mi ho da v pondělí. Určitě sem njaký přidám o to se neboj te. Chci blog zaměřit na moje fotografie a na moje zápisky. Co dneska? Tedkom koukaní na The Vampire Diaries a oběhnu moje oblibený blogy a odpoledne, že bych zase vyrazila do přírody? No uvidím každopadně pojedem k babičce a asi s rodiči někam na procházku vyrazím. Užíj te si nedělní den a nezapomen te někam vyrazit do kouzelné přírody... :)

Fotka ukradnutá s Deviantartu.com je na ní ty žlutý, spadený listí prostě podzim...

Po dlouhé cestě ušle světa krajem, Vám oznamuju vracím se zpátky na blog... :)*

1. října 2011 v 0:03 | Monulla |  >My Diary<
Milé dámi, ano čtete dobře vracím se zpátky na blog. Urazila sem kus světa, ne to byla ironie. Blog mě vůbec nebavíl jen sem tak ustavičně na něho zírala. Minulí týden sem byla nemocná a dva dny ze škole, ale kde pak když sem procházela ty komentáře stejnak se mi nic psát nechtělo ani mě nehlo něco sem psát. Děkuju všem za komentáře upřimně dneska sem si je přečetla a vrátilo mě to zpátky, že mi tady všichni chybíte, že mi chybí blog jako takovej můj kamarád, který mu se můžu vypovídat a blog tuhle funkci zastupuje. Od 11.9 sem se neozvala tak že co škola aneb jak bych shrnula svůj život. Njakýma slovama proto že dneska je 30.9 teda už jenom pár minut a už nastává říjen. Celej měsíc celkem ušel. Potkala sem nový lidi a otevřela oči, ale stali se pěkný věci i ty hrozný a dej me to mu že jedná hrozná se mi stala, která není jen tak. Ve škole to učení máme toho hodně. Matematiku opakujem, ale už stejnak se moc nechytám prostě nevím jak to zvládnu. Češtinu máme hroznou učitelku tak to jsem taky zvědavá jak se mi v ní bude vést. Odborné předměty jsou hrozně dobrý a bavijou mě. Jsem ráda že jsem na oboru, kde mě to opravdu baví, že mít předměty Fotografie, Digitalní fotografie, Materiáli, Optika, Výtvarná příprava je hrozně hezký. Naše třída myslím že jako kolektiv fungujem bezvadně, že opravdu sem se s prvního dojmu nespletla jsou to važně skvělí lidi, žadný namyšlený barbinky, ale prima holky a doplnují nás 3kluci a nás holek je teda 27 máme velkou převahu to se musí uznat. Moje dny vypadají njak následovně ze škole většinou zajdu s někým na chvílu ven nebo do Vankovky si sednout pokecat a když dojedu dom jsem z Brna hrozně utahana a mám chut si lehnout a spát. Dál se začinám poctivě učit a zkusím se učit do každé hodině to víte pořad za něco bojujem jako malí za to aby z nás měli rodiče radost a měli dobrý známky, 8 a 9třídu bojujem o to aby sme měli co nejlepší průměr na střední školu. A na střední škole hold všechny 4roky musíme bojovat za to aby sme dali maturitu aby sme nerupli. Na prváku ted hodně zaleží pač se ukaže jestli na maturitu mám a nebo nemám. Další novinka mám fotak Nikon kolikátku to zase všude psát nemusím tak že spokojenost si myslím. Kvalita uplně hafec bezva nemůžu se ten fotak vynadivat. V sobotu právě jedu do Brna a s kámošem že zajedem na přehradu a pak na njaký ty brněnský památky tak že fotaček sebou a bude se fotit. A další novina blog je v REKONSTRUKCI...!! Rozhodla jsem se změnit celý menu, celý desing prostě všechno komplektně pač sem se chystala udělat nový blog, ale vaše komentaře mě přemluvili tak že tady udělám velkou změnu a nic nebudu kopčit. Uvidím jak to udělám s kusovkama pod článek a tak, ale už nic nebudu kopirovat vše jenom vlastní výroba jak desing, tak různý citáty, fotky a tak. Chci tenhle blog zaměřit jenom na fotky, sem tam njaký ten článeček do deníčku a sem tam njaký můj emocionalní výjev a njakou menší zase povídku vymyslím. Affs protřidím a provymažu, nechci mít už tolik Affs jen ty co chodijou na blog a určitě se ted dozvím, že někdo s blogem sekl nebo tak. No jidu tak se měj ze hezký a doufám že v sobotu večer nebo v nedělu se ozvu... :)*