Listopad 2011

Minulost je a vždy bude a na blogu její skryté hrozně moc. V hlavě se mě honí otázka mám se vrátit zpátky nebo ne? Na to stejný se chci zeptat vás...

30. listopadu 2011 v 22:04 | Monulla |  >My Diary<
Skoro měsíc sem se neozvala čím to bude? Upřimně blog mě nebaví je to taková otrava myslet na to, že bych už měla jít na blog a napsat sem a oběhnout, nebaví mě to a njak se mi blog sprotivíl. Všichni mi řeknou, ale tak dej tomu čas blog tě zase začne bavit. Začne bavit? Opravdu, už ne prostě sem njak vyspěla a nestihám. Na základce vše bylo jinak měla jsem čas, bavíl mě blog, chodila jsem sem děsně ráda. Blog byl můj deníček mohla jsem tu napsat vše co sem právě měla na jazyku, vyzpovídat se, vydat ze sebe vše co mě trápí, i když se svěřuju na netě, kde jsou podvody a různý takoví věci, ale já blog brala jak svýho kamaráda a svoje affs, jako netoví přátele. Ráda jsem získavala nový affs, abych poznala zase někoho dalšího. Proč píšu v nadpisu o minulosti? Asi tak blog, jak už všichni víme mám od roku 2008 od února za 3 měsíce to budou 4 roky pokud dobře počitám teda. A je tu hodně v tých mích zápiskách bolestivé minulosti. Dala jsem do blogu věci, který jsou ted vzpomínkami. Největší vzpomínka bolestivá na minulost je ON neboli bejvalej. Moje první láska, kterou je blog můj deníček celý zasypaný, co jen dodat láska na 2 roky, bolestivá, neštastná, ale byla ta pravá. Skončilo to, už dávno, ale já si to nechtěla přiznat a tajně snila, že budem zase spolu nemohla jsem se ho vzdát a vysrat se na něho, nešlo to, trápila jsem se a byla na dně. Když sme si před měsícem psali byli sme, jak kamarádi, ale občas sme spolu flirtovali a pak další věci, který na blogu rozebírat nebudu. Jen tolik já mu naletěla, ale pro něho sem byla jenom panenka nic jinýho sem pro něho neznamenala. Před týdnem a něco sme si dali sbohem a napsál mě dost hnusný slova, který mě hrozně zasáhli. Proto ta minulost. Psát na blog, psát do deníčku, kde je minulost sním skoro každý článek je o něm. A tak skončila moje první láska. Ted mám přitele sme spolu necelý 2 měsíce už a klape nám to. Snažím se na bejvalího zapomenout a vážit si přitele, ale není zrovna lehký, zvlášt pro mě zapomenout na to vše s bejvalím přestat ho na netě hlídat, přestat si sním psát apd. Škola, co říct další téma na který je těžký něco napsat. Že jsem se spletla na maturitu nejspíš nemám, rupu z matiky, je toho na mě moc jsem pořad ve stresu. Nic nestihám opravdu není čas. Každý den dojedu dom kolem 5 až 6 hodiny a jsem unavená, ale musím se učit a samozřejmě tu je pak závislost na facebooku. Pátek večer, víkend taky není čas, každý den něco jsem v kuse pryč a většinou unavená, proto že ted potom všem njak spát nemůžu. Dneska to není žadný spisovatelký článek, ale shrnutí toho proč sem nechodím. Nevím, jak to bude dál s blogem. Nesmažu ho, nesmažu články je někdy pěkné si číst tu minulost i když někdy bolí. Možná po týmhle článků a vaších komentařích se vratím zpět a jednou týdně se aspon ozvu, ale nechci nic slibovat. Jsem ráda, že sem chodíte a navstěvujete stále můj blog, to mě velice těší... :)