>My Diary<

Nejlepší fotky jsou kolem Vás, a ty jsi jejich současti :)

6. ledna 2012 v 21:33 | Monulla
Tak to prohlasila Annie Leibovitz - znamá fotografka a ted můj velký vzor je skvělá. Fotila hvězdy od Joha Lennona po Jonnyho Deppa, Michaela Jacksona atd. Je prostě skvělá, chtěla bych byt tak dobrá jak ona. Hodně si prožila a její portéty jsou neskutečný a hodně mě to inspirovalo a zaroven zavedlo k zamyšlení o tom čeho chci dosáhnou, ale přála bych si byt jak ona.

Zpět, ale k mímu letočnímu životu. Blog byl vždy můj velký kamarád a ráda sem sem psala, dávala věci, obíhala affs, ale vše se poslední dobou mění. Mám přitele, přátele, kteří mě dřív scházeli a svěřovala jsem se s tým na blogu, ale ted už je vše jinak. A já už jsem zase o kousek ve předu. Můj blog vlastně slaví za měsíc 4 roky, tak že tenhle blog funguje velkou dobu, ale nebude bohužel navždy. Blog, virtuální svět není realita a moc se v ní žít nedá. Já v ní žila a až ted skoro v 17ti pochopila, že realita je o něčem jinem a ted radši chodím ven pokecat než abych vše vytukavala do klávese. Myslela jsem, že udělám změnu nebo aspon dám novej vzhled a budu sem chodit častěji, ale nezdá se to tak bohužel nevím. Možná skončím s doménou blog a přejdu na blogspot a nebo uplně na jiný web možná na doménu cz i když se musí platit tak i tak v budoucnu by nebyla špatná.

Hodně školy ted je. To tak máme asi každý, každý na nás tlačí at už ve škole nebo doma rodiče a ten stres je velkej. Jsem nachlazená a víkend si moc neužiju a ke všemu v pondělí hned 2 testy, 1 pololetka, 1 zkouší na referát a techniky graficky. Ke všemu musím ted bojovat víc, jak na základce to je děsný. Známky nic moc moc se mi nedaří aspon co se tyče matiky, nevím jestli ju zvládnu a už vůbec nevím jestli něco zvládnu. To je teprv pololetí co budu dělat na konci. No strach stoho mám, už ted.

Všem se teda omlouvám, že neobihám a nechodím na blog taky mě to štve, ale nechci abych stratila všechny affiky, proto že ted tu mám ty nejlepší a bez vás bych ten blog važně zrušila. Vy mě tady držíte a za to vám moc děkuju, protože bez blogu by nebyli moje články ani fotky bych neměla kam dávat teda ted už mám, ale na blog ten web teda nemá.

Poslední dobou jen je na mě velkej stres, ale dělám pořad to co mě baví a to fotím největší závislost a fotak je pro mě, jak moje dítě bez něho by to, už nešlo. Jsem ráda, že jsem kde jsem a ničeho nelituju. Prožila jsem si hodně špatných věci, to asi každý, ale málo z vás skoro rupalo na základce, málo z vás skoro skončilo v děcáku, málo z vás bylo šikanování, málo z vás se sebepoškozovalo, málo z vás se 2 a půl let trapilo pro jednoho kluka a už tyhle věci mě poznamenali na celý život. A změnili mě, že už vím, že nemůžu byt najivní jak dřív a myslím, že je to cesta stát se lepším člověkem.

Doufám, že sem dám aspon některý den fotky a oběhnu, ale to je bohužel ve hvězdách proto že ted do toho 20.1 musím makat ve škole dokud nebudou uzavřený známky, musím taky byt s přitelem a přátelami chodit snima ven a udělat si na ně čas, musím taky fotit a fotit a potom je upravovat dat je na rajce.idnes.cz a to taky zabere někdy s mím počítačem klidně 3 hodiny. Tak se měj te hezký a přeju hodně uspěchu ve škole.

S pozdravem Vaše adminka Monulla :)

Změníl mi život, odešel a nechál jizvy v mím srdci...

10. prosince 2011 v 20:27 | Monulla
Vypravět vám celej příběh je těžky a pro mě nadlický úkol, ale i tak se o to pokusím, rozhodla jsem se a to taky udělám. Vrátime se o dva roky zpátky do září 2009, kdy náš příběh začal. Upozornuju bude to nejspíš dlouhý článek je toho hodně!!...
Bylo njakýho toho 15.9.2009 a mě napadlo začít si hledat přitele a poznat lásku, co to je byt opravdu zamilovaná. Bylo mě 14 a půl let do té doby sem neměla kluka, neznala slovo "miluju tě", neznala líbaní a ostatní věci, byli tam njaký úlet přes net, už dřív. Toho dne jsem odepsala jednomu klukovi 16 letýmu, který si podál inzerát na seznamku a zaujal mě. Začli sme si na emailu psát pak si vyměnili sme si icq později skype. Hned první den, jak sme si psali na icq sme si psali, až skoro do půlnoci měli sme si očem povídat, byli sme si tak podobní, můj a jeho život, přišlo mě, že ho znám od mala. Hned po tým dnu sem ho začla mít ráda, psali sme si spolu hrozně rádi. Byl tak milej, hodnej, upřimnej, stydlivej, ochotnej, citlivej, vtipnej, neznala jsem lepšího kluka. Můj život v té době byl na prášky, bez přátel, ve škole skoro šikaná, sama sem byla, děcka se mě štitili, nádavali mě, neměla jsem ve třídě ani po škole kamarádky, jenom pár kamarádek u nás v obci a jinak na netě, net byl můj život, poznala jsem tu skvělí lidi a můj blog sem milovala. Moje známky byli taky hrozný, nic se mi nedařilo a aby to nebylo málo tak sem měla rozpadlou rodinu. Mati, která jenom lhala a její nový přitel byl ubohej kokot, chovál se jak pubertak a otec hrozně žarlíl, často se hádali, často došlo až k rozbití věci. Přišlo mě, že sem byla v troskách a marně hledající spřizněnou duši. On se tu oběvíl byl se vším podobně jak já. Že by mi ho poslalo samo nebe? Vyslech mě a vždy mě rozuměl a pomahál mi.
Po njakým týdnu sme k sobě začli citit víc, stali se s nás dost bliský osoby a já už na něm začla byt zavislá. Postupně to došlo na to že sme si vyměnili sms a zamilovali se do sebe a já poznala lásku.
Od října sme spolu začli chodit, ale jenom přes net (na život sme se viděli až v lednu 2010). Nevěděla jsem co k němu citím nikdy sem nepoznala, co je opravdu milovat, opravdu mi na někom záležet a proto že nejsem žadný anděl, ale i v njakých věcech čertice, tak jsem ten náš vztah nebrala moc vážně. Začla jsem se na netě polonahá vystavovat, začla jsem flirtovat s klukama a hledat někoho s kým si jen tak užít přes net (reálně na to nemám odvahu). A on se semnou po njakým měsíci rozešel a já si teprve, až pak jak jsem ho stratila uvědomila o co sem přišla co pro mě znamenál, kdo ten člověk vlastně byl. Poprvé v životě jsem citila bolest z lásky, tekli mi slzy z lásky. On byl na tom stejně tak že sme se dali zase dohromady po njakých 14 dnech. Nebyla bych to já kdybych nebyla mrcha a tak jsem si zjistila jeho heslo a vlezla mu na email a tam měl hodně špiný což sem myslela, že to semnou sekne a zjistila jaký on dokaže byt, pohádali sme se možná rozešli, ale pak spolu zase byli.
Šlo to s námi pořad takhle dál vztah přes net se prostě nedál. Spolu a zase jsme se rozešli a zase za týden spolu a často takoví to bylo.
Nadešel leden a my se konečně v Brně viděli poprvé sem jela do Brna busem i když s mati a bráchem, když jeli do bazénu. Moje první dojmy trochu nervozní, ale sním. Oba dva sme byli zamlkli a nevěděli kam jít, co si vykladat. Jeho hlas mě přišel divnej, ale bylo mi nádherně byt poprvé sním. Nakonec byl trochu sníh a zima, ale i tak sme šli, až ze zvonařky pěšky na vystaviště a zpátky šalinou. Byl to hezký den, ale pak nám to nevydrželo, zase po njakých 14 dní sme se rozešli. V únoru sme si nepsali já si našla kluka a on holku.
Bylo březen 2010 mě bylo 15 let a mu 17 let a začli sme si znova psát a znova sme na sebe byli jak ze začatku a po njakých dvou týdnech sme se dali zase dohromady a začli na novo tentokrát se vším všudy a vydrželo to tentokrát do začatku září 2010. Od dubna začal jezdit ke mě, začli sme spolu trávit časy, byli to hezký časy a hezký nezapomenutelný vzpomínky. Jeho se začatku sms s brečicima smajlama štěstím, že mi za ten den semnou děkuje. Taky mě pozvál do zoo v Brně. Potom zážitky u nás. Prázdniny 2010 krásný a nezapomenutelný, byli totiž sním. Vydali sme se často, ale já k němu se odvažila do jet, až v srpnu (potom sem k němu jezdila na podzim hrozně ráda). Byli sme spolu štastný, ale vše nebylo dokonalí mu chyběli ty věci v postely na který sem prostě neměla a odmitala to. Poznál holku přes net a ona se do něho zamilovala, začli časty hádky o tom, že já jsem pubertačka a on pubertačku nechce, že chce vztah ze vším všudy a držení za ruku a občas puse jsou pro něho dětinské (já sem člověk stydlivej, přecitlivej, melancholik v pár věcech tak to je pro mě těžký) a pak se to celý rosipalo a začatkem září sme se rozešli. On byl stou holkou, kterou znál přes net a já s bejvalím skterým sem měla úlet před tým rokem před ním poprvé sem se sním viděla a on mě hodně milovál, ale zůstál jenom bejvalím.
V říjnu jsem jela k té moji lásce hned ten den u něho sme si řekli, že to spolu zkusíme a začli sme se pusinkovat a držet za ruku. Začli sme spolu znova chodit, ale na dušičky měl slepak pak zápal plic tak že byl v nemocnici. Já za ním jela a vidět ho jak nemohl skoro chodit, ani skoro mluvit tolik bych ho umačkala přala jsem si at už je v pořádku a jsme spolu, ale z nemocnice zas skoro nic nebylo dobrý njak měl blbí nálady, začal na mě kašlat a začli sme se zase hádat, tak že sme se zase rozešli. Každý rozchod mě čín dál víc bolel a čín dál víc sem byla v depresích.
V prosinci sme zase byli spolu, jak nastali Vánoce tak sem od něho dostala kouzelnej dárek srdíčko přívěšek na řetízek a mati mě pak koupila střibrný řetízek a s tým přívěskem křistalovím srdíčkem sem ho pořad nosila, spavala sním, koupala se sním a nesundavala ho a nesundala do října, kdy se mi rozrhl a že už je bejvalej tak ho nosit, už nechci mám ted přitele. Stravili sme spolu Vánoce a Silvestr můj nejlepší Silvestr nejlepší Vánoce sním nic hezčího sem zažít nemohla. Byl to pro mě jak sen konečně vedle něho usinat, vedle něho se probudit vše bylo tak hezký. Milovali sme se i když sme na sobě viděli chyby často se hádali, tak i tak sme se milovali a bez sebe sme si život nedokazali přectavit.
Ale zase sme se v lednu rozešli na moje narozeniny 23.1.2011 sem je zase s přitelem neslavila a spíš sme byli v obdoví zase hádek a trápení. Nevím, kdy sme se dali pak dohromady, ale zase to u nás bylo tych 14 dní bez sebe pak zase spolu a pořad sme se takhle dávali dohromady.
V únoru sem zase udělala další špatnou věc, našla jsem si na seznamce kluka, který se do mě zamiloval a bojovál o mě a jednou jsem omilem té moji lásce poslala sms co měla byt proto kluka a bylo tam slovo broučku a pusa, tak že sem to zase zvorala nechala se nabalovat a to sem udělala víckrat a on kvůli mě hodně trpěl. Najednou se nám přehopli roky a mě bylo a je 16 a mu zase 18 let.
V březnu sme zas spolu nebyli a mě chtěl zpátky bejvalej (ten skterým sem měla před tou moji láskou úlet v tom srpnu a září 2009 a pak na ten podzim 2010 mě chtěl) ted sme se po druhé viděli, ale stejnak do 14 dní sem chtěla zase tu moji lásku zpátky.
V dubnu sme spolu začli zase chodit poslední dny v dubnu byli skvěli dělala jsem 28.4 na tu fotografku příjmačky a tam semnou šel on a po nich sme jeli na přehradu, udělali si den pro sebe, pozvál mě na oběd do restaurace. Prošli sme si přehradu a pak jeli k němu a koukali na dvd. Nádherný den to byl a na něho vzpominám a je mi stoho do breku.
V květnu sme spolu chodili do 13.5 "užasný" bylo že to byl 13 nactýho pátek a mi se rozešli (už po tým 13.5 nikdy nedali a nedáme dohromady) vše najednou skončilo. Byli sme total rozhadaní, on mě měl plné zuby, natrápil se kvůli mě dost a byl na mě často protivnej a ignorovál mě, ale i pak do konce května sme se vidívali a snažili se dat dohromady.
V červnu vše mezi námi skončilo a do mě se zamilovál jeden kluk je velmi chytrej, hodnej, milej, upřimnej, vtipnej a užasnej (tedkom můj přitel) a chtěl mě začal o mě bojovat. Najednou s moji láskou vše skončilo měl mě bloklou na icq a přestali sme si psát, ale v červenci 13 nactýho sem zase jela k němu, ale bylo to k ničemu i když sme skončili líbaním.
Nakonci července sem jela na dovolenou a s tým klukem ted už mím přitelem sem nechodila. Miloval mě a já se do něho taky zamilovala nebyla to láska jak k němu k té moji první lásce, ale i tak sem k němu citila lásku, ale nevěděla jsem koho chci a s kým chci byt.
V srpnu s tým klukem (přitelem) sem se vidívala a on ten o kom je tenhle příběh sme se už v srpnu neviděli, i když mě ještě na konci července na té dovolené napsál sms, že mě miluje a psali sme si sms, ale jen tak 3x do týdne.
Na začatku záři sem zjistila, že má holku (14 letá pubertačka, obyčejná holka, ani né hezká, ale je chytrá a slušná) přes net se do něho zamilovala, už v květnu a v nakonci srpna dosahla svého a začli spolu chodit a já se v září neudržela a s tým klukem (přitelem) byl konec toho že se nám risovál vztah, zničila jsem ho, zlomila mu srdce, ale prostě mě ta zpráva, že má on (ten o kterým je tenhle příběh) holku neudržela jsem se a chtěla ho zakaždou cenu zpátku, ale on mě už ne, i když sem k němu dojela aji na živo sme se hnusně pohádali, až se kvůli mě stou holkou rozešel. Řekl mě že mě nenavidí, ale věděla jsem že to je jenom ta zlost na mě, že mě miluje a dokažu mu to a dokazala za dalších 14 dních sme skončili líbaním a detaili vynechám a řekl mě že mě miluje aji sme se drželi za ruku loučili se polibkem, jak dřív a já byla v naději, že spolu zase budem, ale uteklo pár dnu a on se mi neozvál, přátele do mě začli hustit, že mě chce jenom do postele o to mu jde (což jsem zjistila, že jo to mě miluje, když se chce mazlit, když ho vzruším jinak mě nechce) a srál na mě. Já to nevydržela praskli mě nervy a napsala sem mu to zas sme se pohádali a já řekla, že už na něho se vyseru a dolezla za tým klukem, kterýmu sem zlomila srdce (přitelem). On mě odpustil a dál mi druhou šanci.
V říjnu 7 sem sním začla chodit a klape nám to do ted a doufám, že ještě dlouho bude. Tak že sme spolu krásný 2 měsíce, ale podvedla jsem ho ted už s bejvalím (s tým o kterým je tenhle příběh) prostě sme si psali, že mě miluje a já ho spolu sme flirtovali a že k němu dojedem a skončime v postely chtěla jsem to a myslela sama na sebe a na lásku ne na to že dělám něco opravdu špatnýho tak že sem k němu 25.10 jela a skončilo to jak sme chtěli a dál si občas napsali a zaflirtovali sme spolu. Ještě 17.11 mi napsál, že mě miluje když sem sním flirtovala, ale nebyla to pravda tak by se jinak nezachovál. Jinak sem zjistila 11.11, že chodí znova stou holkou, skterou byl v tom září než se snou kvůli mě rozešel.
Už jsem dál nemohla ignorovál moje články, jak ho miluju, ignorovál to jak to bude mezi námi dál, že to tak nepůjde, ignorovál mě a někdy mě ani neodpovidál, když sem psala njaký text z mího srdce, jak to citím a jak mi toho všeho je líto. Skončilo to tak, že sem ho 20.11 NAVŽDY STRATILA. Přitelovi sem řekla o té nevěře vzalo ho to, ubližila jsem mu, zklamala jeho důvěru, ale slibila jsem mu, že už to nikdy neudělám a dokazal mě odpustit pač ví že bych to bez něho nezvládla a že on mě nechce stratit. A té holce jsem všechno napsala o bejvalím (moji první opravdové lásce) jaký ve skutečnosti je, od jeho kámošky získala důkazi, že nabaluje každou a že chce prostě to jedno. A ona se sním rozešla v tom mě začal nenavidět, proto že mě prosíl at to nedělám, at jí to nepíšu, ale mě bylo ten den vše, už u prdele. Pak psál přitelovi, jak mi to mohl jen tak odpustit, ale přitel se nedál. A pak mě psala ještě moje bejvala kamarádka a ted jeho kámoška, že jsem děvka, že jsem jím to zničila a tak. Vůbec neví, kde je pravda, ale věří jenom mu a to mi je jedno. Ten si mě blokl na skype, icq a navždy mě smazal jeho poslední slova co mi napsál "sbohem pičo" tak jak chce.
Nechápu proč mi tohle dělal, nechápu nic. Byla jsem stracená často se k němu trápím. Nejhorší je, že neumím se odmilovat (pořad ho miluju, i když bych ho chtěla nenavidět za tu bolest, ale to já neumím). Přitel mi pomahá se vším, ale stejnak mi chybí. Nemůžu uvěřit, že je vše pryč budou Vánoce a minulí jsem sním prožila. Bolí mě to hrozně moc. Já ho viděla vždycky jako dokonalího kluka, ale on ve mě hledál chyby a nikdy mě neodpustíl a nezapomel na to špatný. Vždy sem ta špatná byla já.
A tak dopadla moje první láska, můj první vztah na skoro 2 roky. Moje pocity? zmatená, citím u sebe bolest a zlost, ale zamilovaná do přitele, ale mám strach, že něco zase poseru. Nechápu proč to tak dopadlo, kde se stala ta chyba... Je mi toho opravdu líto, chtěla bych vratit čas a napravit to, kdyby to tak šlo... už nikdy nebude já a on = my...
Tolik sme si rozuměli, tolik naše světy byli podobný, byl mi nejbliší osobou, známe se dokonale, víme osobě všechno, tolik sem si myslela, že je ten pravej, nikdy sem si tak s nikým nerozuměla, nikdy sem nikoho tolik nemilovala, nikdo nikdy pro mě tolik neznamenál... Je těžký po 2 a něco letech bez něho žít, byl celý můj život a ted je navždy pryč :'(

Minulost je a vždy bude a na blogu její skryté hrozně moc. V hlavě se mě honí otázka mám se vrátit zpátky nebo ne? Na to stejný se chci zeptat vás...

30. listopadu 2011 v 22:04 | Monulla
Skoro měsíc sem se neozvala čím to bude? Upřimně blog mě nebaví je to taková otrava myslet na to, že bych už měla jít na blog a napsat sem a oběhnout, nebaví mě to a njak se mi blog sprotivíl. Všichni mi řeknou, ale tak dej tomu čas blog tě zase začne bavit. Začne bavit? Opravdu, už ne prostě sem njak vyspěla a nestihám. Na základce vše bylo jinak měla jsem čas, bavíl mě blog, chodila jsem sem děsně ráda. Blog byl můj deníček mohla jsem tu napsat vše co sem právě měla na jazyku, vyzpovídat se, vydat ze sebe vše co mě trápí, i když se svěřuju na netě, kde jsou podvody a různý takoví věci, ale já blog brala jak svýho kamaráda a svoje affs, jako netoví přátele. Ráda jsem získavala nový affs, abych poznala zase někoho dalšího. Proč píšu v nadpisu o minulosti? Asi tak blog, jak už všichni víme mám od roku 2008 od února za 3 měsíce to budou 4 roky pokud dobře počitám teda. A je tu hodně v tých mích zápiskách bolestivé minulosti. Dala jsem do blogu věci, který jsou ted vzpomínkami. Největší vzpomínka bolestivá na minulost je ON neboli bejvalej. Moje první láska, kterou je blog můj deníček celý zasypaný, co jen dodat láska na 2 roky, bolestivá, neštastná, ale byla ta pravá. Skončilo to, už dávno, ale já si to nechtěla přiznat a tajně snila, že budem zase spolu nemohla jsem se ho vzdát a vysrat se na něho, nešlo to, trápila jsem se a byla na dně. Když sme si před měsícem psali byli sme, jak kamarádi, ale občas sme spolu flirtovali a pak další věci, který na blogu rozebírat nebudu. Jen tolik já mu naletěla, ale pro něho sem byla jenom panenka nic jinýho sem pro něho neznamenala. Před týdnem a něco sme si dali sbohem a napsál mě dost hnusný slova, který mě hrozně zasáhli. Proto ta minulost. Psát na blog, psát do deníčku, kde je minulost sním skoro každý článek je o něm. A tak skončila moje první láska. Ted mám přitele sme spolu necelý 2 měsíce už a klape nám to. Snažím se na bejvalího zapomenout a vážit si přitele, ale není zrovna lehký, zvlášt pro mě zapomenout na to vše s bejvalím přestat ho na netě hlídat, přestat si sním psát apd. Škola, co říct další téma na který je těžký něco napsat. Že jsem se spletla na maturitu nejspíš nemám, rupu z matiky, je toho na mě moc jsem pořad ve stresu. Nic nestihám opravdu není čas. Každý den dojedu dom kolem 5 až 6 hodiny a jsem unavená, ale musím se učit a samozřejmě tu je pak závislost na facebooku. Pátek večer, víkend taky není čas, každý den něco jsem v kuse pryč a většinou unavená, proto že ted potom všem njak spát nemůžu. Dneska to není žadný spisovatelký článek, ale shrnutí toho proč sem nechodím. Nevím, jak to bude dál s blogem. Nesmažu ho, nesmažu články je někdy pěkné si číst tu minulost i když někdy bolí. Možná po týmhle článků a vaších komentařích se vratím zpět a jednou týdně se aspon ozvu, ale nechci nic slibovat. Jsem ráda, že sem chodíte a navstěvujete stále můj blog, to mě velice těší... :)

Proplouvám životem...

31. října 2011 v 16:27 | Monulla
Podzimní prázdniny nám rychle utekli a je zase ten ošklivej večer po kterým nás čeká týdení mučení ve škole. Dneska se nám změníl čas, tak že sme si o hodinu prospali to je fajn, ale nemám ráda když se zimní čas mění na letní. Dneska ráno sem se probudila a v čase sem měla zmatek nevěděla kolik vůbec je ještě že se mi mobil změníl automaticky aji pc. Prázdniny sem stravila především přitelem tak že byli pro mě moc hezký a povedený, jenom krátký. Zmizeli tak rychle jak přišli. Děkuju všem za komentáře k fotografiim hrozně mě to potěšilo. Studuju sice obor fotograf, ale netvrdím vůbec bych si to netroufla trvrdit, že tymhle jsem profesionalka. Ne jsem pouhý amatér, blázen do focení, která to prostě miluje a šla jsem na ten obor stím, že jednou ze mě ten profesionál bude, ale to važně až za ty 3roky mám ještě kus cesty před sebou urazit, proto že se mi zdá že moje fotografie jsou nic moc takoví obyčejný. Včera sem koukala na facebook na jednu skupinu, kde se soutěži o nejhezčí fotku přírody a ty fotografie tam opravdu dokonalí a půlka snich měla o hodně víc lajku než ta moje. Já to beru tak, že se mám ještě hodně učit, že abych dosahla výsledku profesionálky není to o tom jenom něco vyfotit, ale taky do toho dat vlastní nápad a vytvořit njaký umělí zároven. To chci dokázat, ale nevím jestli se mi to pořadí. Svěřím se vám tu na blogu s tým, že to moc nezvladám hlavně matematiku mám sní velký problémi. Na základní škole sem mívala od 8 třídy 4 z matematiky. Na konci 8 třídy sem měla s tým velký problémi nezvládala jsem to a hrozilo, že mi učitelka z matematiky da 5 aji na to vysvědčení. Rodiče se začli snažit a každý rodičak za nou chodit a ona jím tenkrát řekla, že prostě některý nemají logiku a nemůžou za to a to je můj případ, že zavře oči a da mi tu 4, ale v 9 třídě jestli s tým nezačnu něco dělat nechá mě sedět na základce a nepustí mě dál. Tak sem od 9 třídy začla chodit na doučování a na tu 4 to dala, ale vydala jsem se na těžkou cestu, která pro mě je trochu nezvladatelná. Každý se jinak učí a ted si řeknete třeba, že jsem blbá nebo tak a já takoví lidi co by si to o mě řekli nemám ráda. Každý mu to nejde, každýmu to není dánno. Někdo se může učit pořad a nebo je od malička chytrej, ale já třeba nejsem njak chytrá a na učení sem upřimně docela na základce kašlala. Nebaví mě to, radši fotografu, tancuju, píšu povídky, čtu knížky, kreslím, vytvařím, cvičím či posiluju, vymyšlím různý nápady na to focení, ale prostě učení ne u toho nevydržím. Na základce mě čekalo nejtěžší rozhodnutí tenkrát v květnu. Měla sem zapisovej lístek s prvního kola na poštovní, kde by ze mě byla obyčejná poštačka, byl to obor s vyučením listem, ale bylo tam hodně matematiky, zeměpisu a nebavilo by mě to a já dělala příjmačky v prvním kole i na obor fotograf a to je obor z maturitou v Brně, někde to je ještě s vyučním listem, ale u nás už s maturitou, hlasí se tam hromadu děcek, mám tam třeba i spolužačku, která je z Jižních Čech z Tábora a je na škole v Brně kvůli oboru fotograf, je to obor který skoro všechny holky i někdy kluky baví. No příjmačky sem udělala těsně dělali se jenom z češtiny a angličtiny, ale zájem byl vysokej, že měli přednost s tým menším průměrem známek z vysvědčení. Tak že nepřijato, ale já to nevzdala chtěla si jít za snem a zkusit štěstí podala jsem si příhlašku na fotografa znova v druhým kole a to mi vyšlo tak tak brali 13 a já byla 11 takže velký štěstí, řekla jsem si že se na mě neusmálo jen tak, ale bála jsem se věděla jsem že na maturitu nejsem silná a že nevím jestli na nu mám z matiky sem málem propadla, z fyziky sem měla 4 taky a jinak njaký 3. Bylo to opravdu těžký rozhodování, ale rodina, přátele všichni mě podporovali v tom at zkusím fotografa, že na maturitu mám a hlavně viděli to, že mám na fotografování skrytý talent. Tak že ano riskla jsem to byl to dobrý pocit, že budu dělat to co mě baví a čemu bych se chtěla věnovat v životě, ale ted mi dochazijou síli bojovat. Upřimně ze všeho jsem šla dolů, učím se na chemiu hodinu a stejnak dostanu z testu 4, matematika moje vyslední známka za ty 2měsíce je 5, už aji čeština která mi šla vyslední známka 4. Odborný předměty jsou akorat v pohodě, ale taky je tam hodně naučení to není jenom o fotografování, ale učíme se ted třeba v optice počítaní se sinusem. Střední škola, už není leharo jak základka, opravdu se snažte na základce, i když u mě to bylo štěstí, že taková trojkařka až čtyřkařka se dostala na fotografa z maturitou jediný obor fotograf v Brně a jedna třída a hlasí se tam na ten obor na první kolo tak kolem 150 děcek a berou 30. Proto jsem ten můj článek nazvala proplouvám životem, už mi to tak přijde, že tak tak přeživám, ale dodám že dneska nám řikala výslednou známku z matematiky a nás bylo 8 holek, co nám řekla 5 a to jsou některý holky, co mělí na základkách 3 z matematiky a to sme ted ty 2měsíce opakovali učivo základky. Sranda to vůbec není a hrozně se bojím. Dneska sme třeba psali na převody asi tak 2hodiny sem se na to připravovala ne včera, ale už dřív pač sme to měli psát minulí týden. Snažila jsem se tomu porotumět. S přítelem sme to u mě doma dělali 2x sice sme tomu nevěnovali hodinu, ale snažíl se mě to vysvětlit. Včera přes facebook mi sepsál všechny jednotky, jak to jde po sobě a já si to zapamatovala, zkoušela si doma příklady, v 11večer když sem nemohla usnout tak sem na mobilu si našli převody a zkoušela si to a zkoušela jestli vím proč to tak je no myslela jsem, že to na tu 4 dám. Píšem dneska písemku stoho a z 12příkladů 1 nebo 2 dobře hrůza jsem stoho tak na prášky. Můžem se nechat vyzkoušet na opravu, ale když mě to opravdu nejde a když mě před tabulou ústní zkoušení dělá zle tak to radši nedělám. Nerada chodím k tabuli zvlášt v matice. Ježiš, píšu tu článek o moji škole, jak malá holka to tady vypisuju, ale prostě beru blog, jako svýho kamaráda, kde si můžu postěžovat a říct svoje problémi. Samozřejmě bych tu nerozebirala svoje osobní o rodině, přátelích a tak to ne, ale o tady té školy sem rozebrat prostě musela, proto že jsem stoho neštastná a mirně na prášky. Zítra máme praxi tak že jeden den kdy se učit nemusím a na praxi se vždy hrozně těším. Mám ju ráda, proto že mě to opravdu baví jenom mám hroznou mistovou, už jsme si ve škole stěžovali to opravdu já s Photoshopem dělat neumím, na pc ho nemám, proto že mám blbí pc co by to njak neustál mám málo RAM tak aji fotografie z fotaku tu nemůžu upravovat zaseká mi to vždy net a všechno děsný a v praxi ona nám vše na rychlo ukáže pak si odejde a rajdte si. Sme tam 2měsíce a ona nás bere jak kdyby sme tam byli rok a věděli co jak máme udělat, ale je to tam fajn zase. Článek zabraný o škole asi sem to potřebovala a ted sem vrazím njakou fotečku.

Ten můj hafan :D tady se tvaří ale on se nechce nikdy nechat vyfotit :D

Říká se že risk je zist, tak proč neriskovat :)

26. října 2011 v 21:09 | Monulla
Jen tak očkem pozoruju ubíhají dny, jak tak krásně ubíhájí a plynou dál a dál a nikdy se nezastaví všechno uteče někdy třeba ve škole se nám zdá pomale a někdy když chvíle trávite s njakou osobou a přejete aby to nikdy neuteklo stejnak to uteče hrozně rychle. Nastali podzimní prázdniny a já jsem štastná, že se konečně vyspím celý týdny pro mě jsou hodně naročný snažím se trávit časy s přitelem, přátelami, ale take učit se. Tedkom si aspon odpočinu a chci aspon jeden den relaxovat, ale musím fotit. Podzim je zbarevenej do svých nádherných barev a je ve svým plným živlu. Listy stromů jsou pěkně žlutý, červený a padají na zem, když ten studený vítr zafouká. Opravdu miluju podzim a takoví počasí. Procházet se v takovím počasí a takovím ročním období v parku je nádherný ty stromy, to listi, ten vítr a pro mě je to nejlepší na fotografování, proto že i na té fotce to pozoruju jako krásnou fotografii, ale zima už je skoro za dveřima a zachvílu tu bude. Nemám ráda zimu prostě ne, všechny ostatní roční období ano, ale zimu nemám ráda i když dokaže vykouzlit svoje zasněžená krajina je užasná a ten pohled miluju. Zasněžené cesty, když se chumeli, Vánoce a vše co k Vánocům patří, ale na zimu bohužel mám ten pohled zima, mrznutí venku, kalamity, zácpy, staní pár hodin v autobusu, zmrzle nohy a ruky, nemoce, takhle já bohužel vnimám zimu, proto že ze sánkování, bobování sem vyrostla a zimní sporty žadný nedělám ani mě nelakaj tak že takhle prostě vidím zimu. Byla bych ráda, kdyby si ještě zima počkala. Poslední dny je docela vše v pořádků, ale strach a obavy mám pořad. Za 2měsíce a půl mám 17 let je k neuvěření, jak ten čas rychle utekl. Pamatuju si zážitky z dětství a přála bych se je vrátit, ale bohužel to už nepůjde, už jenom budu stárnout a stárnout. Myslím, že sem se za ten rok změnila a to jsem 4 měsíce venku ze základní školy a změnila jsem se, doufám že k lepšímu, poznala uplně suproví lidi a to jsem se tak bála. Jsem za to ráda... :)
to moje kotě Kulíšek se nechalo hezky vyfotit :)

I 1 sekunda nám může změnit život...

20. října 2011 v 19:54 | Monulla
Dneska bych se nejradši neznala moje nálada je jako další dny taková smíchaná a stejně tak jsou moje pocity. Někdy mě u srdíčka hřeje a jindy se mi zdá že ho mám zmrlí. Občas bych si to přála nic necitit hold to nejde bez srdce člověk nežije. Venku je nádherný podzimní počasí v plné parádě tak jak ho já miluju a mě nezbyvá nic jinýho než ho fotit. Vyfotit ho tak jak ho nakreslíl sám máliř, který vzál paletu a smíchál všechny barvy dohromady. Nejhezčí zbarvení je ovšem červený, listy červený jsou nádherný. Každý den kračím v té zimě, každý den vnimám přírodu jako část nečeho na čím žíjem, něčeho co vytvořila sama příroda tu krásu je hezký otevřit oči a divat se zasněně na ten pohled krajiny. Školní dny mě lezou krkem jsou to starosti a učení na hlavu je těžký to zvládat zvlášt když krom pár osob si přijdu tak sama. Přijdu si tak jiná jak ostatní, přijdu si tak divná jen málo lidi ví co ve mě ve skutečnosti je. Jenom málo lidi mě chce napřed poznat než mě odsoudí. Sama bloudím školníma dnyma, mlčky přeživám každou sekundu a nikdy se kolektivu neotevřu. Jsem prostě jiná jak ostatní a jsem jaká jsem a to bohužel nikdy nezměním. Můj život mi ubihá pomale pod rukama a já nejsem schopná a připravená ho vzít do svých rukou, kdyby bylo vše tak jednoduchý, ale pocit že ten život nezvladám, že nemám na maturitu, že nemám na to abych se naučila žít bez bejvalího ve mě stoupá. Je toho tolik, že nevím ani kde začít, už ten začatek je pro mě těžkej. Přála bych si byt neviditelná, aby mě nikdo neviděl, abych mohla žít život, ale mezi lidima byt neviditelná, proměnit se v nic, který nikdo neuvidí. Napsat na blog njaký ten sloh je opravdu těžký, zvlášt pro mě, ale blog je pro mě něco co sem můžu složit svoje pocity a emoce. Je to místo kam píšu, když mi je nejhůř a vždy se mě uleví. Je pro mě jak hojící lék proti bolesti, proto že vaše komentáře mi dodávají sílu, že nepíšu blbosti a že ve mě něco je, co by dokazalo napsat článek jak spisovatelky, ale nevěřím ani sama sobě. Stracím víru, proto že když si v něčem věřím stejnak ta poslední rožla svíčka, ten plamínek naděje se vždy sfoukne a já zase blbosti bez svědomí a ztracím se pomale v pozadí. Dělám to co mě opravdu baví a za to jsem ráda, to mě těžší a to miluju. Fotografování je věc co mi zažene smutek, co mi umíví vykouzlit úsměv na tváří, co mi pomáhá nemyslet na špatný věci a co mi dodavá špetku svědomí, že ze mě jednou něco bude. V dnešní večeru sem se trochu rozepsala aspon něco, když sem se nedokázala ozvat za celý týden. Bohužel dochazí mi slovat a tak tenhle článek mích vypadkovích myšlenek a pocitu ukončuju.

Sem fotila :) Kamarádka s jejím přitelem ta se mě líbí povedla se :)

Btw: Chtěli by ste sem všechny fotky co sem fotila? :)

Vidět svět barevně není skutečnost, ale vidět svět černě je moc pesimistický, tak proč se na něj nedivat s obou pohledu :)

14. října 2011 v 19:49 | Monulla
Barevný svět ten bych chtěla mít hold to nejde, proto že je občas dost smutný tak zvaně černý, ale nesmíme se na něj dívat moc barevně, proto že nás to potom při hrozným okamžiku stahne moc důle a není to skutečnost, proto že lidi jsou svině a svět je jenom o penězích, vzhledu a u kluků o tom jednom někdy, ale černě je zase moc pesimistický vidění a to zase nemůžem tak brát, máme brát život s úsměvem i když to bolí. Já ani nevím jestli jsem pesimistka nebo optimistka s obou dvou něco mám. Dokažů brát život s úsměvem a smát se na svět, ale jak mile se něco posere dokažu se uzavřít do sebe a byt taková smutná duše, proto si myslím že by sme měli se na život dívat s obou dvou pohledu nebrat ho ani njak važně, ale brát ho trochu pozitivně. Nikdy tak zlé, aby nemohlo byt ještě hůř, když mám řeči o tom jak už nechci žít kvůli lásce a bolesti tak si uvědomím, že mám přátele, rodinu, střechu nad hlavou, školu obor dobrej, kterej mě baví a může byt ještě hůř. Třeba lidi na vozíčku to musí byt něco. Nemoc si zatancovat, proběhnout se, chodit to je teprv život tvdej a drsnej, který si ty lidi nezaslouží nikdo si to nezaslouží, proto že každý sme njáci a každý má svoje chyby. Včera sem měla večer takovou smutnou náladu, proto že sem musela napsat bejvalímu jestli mě miluje nebo mě jenom využíl celý září využivál a odepsál, že mě miluje, ale spolu byt nemůžem. Potřebovala sem se ten den vybrečet a pak sem se vyspovídala kamarádce a hned se mi ulovilo, ale vybrečet sem se prostě musela. Přišlo mě k neuvěření, co se všechno stalo za 2 roky a jak se můj život změníl, ale myslím že z velké části se změníl k lepšímu venku ze základky, poznala jsem uplně skvělí lidi, nový zážitky o kterých sem minulí rok neměla ani poněti, ale střední není žadná hračka je hrozně namahavá musím se učit, snažit a bojovat. Včera mě přišlo, že na maturitu nemám, že toho je na mě moc, ale došla jsem na to když se budu snažit a něco proto dělat a hodně zaberu, že to půjde. Svět sám o sobě má krásný barvy, ale mi lidi ho někdy kazíme svými hříchami ani si to neuvědomujem tolik kradeži, tolik falešných lidi je, tolik vražd a tolik toho špatnýho, že mi ten svět můžem ovlivnit a můžem se snažit o to byt jiní než ostatní a žít pozitivně a dbát na svět...

Autor fotografie: Jan Saudek
Český nejznamější fotograf, fotíl převažně akty jeho fotky ve mě vytvařejí velký dojem a respekt, proto že pro mě to je velmi skvělí umělce a jeho život, fotografie mě zaujali...

Btw: Článek o Jana Saudkovi s jeho fotografiemi ano nebo ne?

Mezi nebem a zemi

9. října 2011 v 19:50 | Monulla
Toulala jsem se takhle jeden večer venku bylo už hodně pozdě a přemyšlela jsem. Každý člověk má njaký osud a jaký mám já? V hlavě mě napadlo tolik myšlenek. Najednou sem před sebou viděla anděla vzánešel se nademnou a já se ho zeptala, kde se tu vzál. Odpověd, že on je můj anděl stražný, že on mě hlidá a vy odpovědi na všechny otázky. Nemohla jsem uvěřit, co jsem právě slyšela. Pověděl mě, že moje cesta teprv začala a bude dost trnitá a zmizel. Chtěla sem se ho zeptat na detail, ale on nikde. Uvědomila jsem si, že si tu mluvím spíš sama pro sebe jak njaký blázen. Kračela jsem opuštěnou ulici a přemyšlela nad tým, co se mi ten večer stalo, co to bylo. Došla jsem k závěru, že to byl jenom přelud z moji fantazie, ale pořad mě to vrtalo v hlavě. Moje cesta teprv začla, ale ta už začla přece před 16lety, kdy sem došla na svět, tak proč až ted. Co má semnou můj osud v plánu. Trnitá vždyt takovou jsem tu cestu měla pořad. Zamyšlená jsem nevěděla, kam šlapu. Sedla jsem si na lavku a zasněla jsem se. Viděla jsem sebe jako pěknou, štastnou dívku s hodným klukem mím princem. Viděla jsem svůj život, jak by měl vypadat za 10let, ale je to jenom snění, který klame, proto že realita je vždy jiná. Tu mi na cestu posvítila hvězda. Krásně zařila a byla tak kouzelná na rozdíl od všech. Pověděla jsem jí at mě doprovodí dom a po cestě mě ochranuje a ona stále šla semnou a svítila mi na cestu. Jaký to může byt tam nahoře? Jen tak si svitit. Dívat se na zem. Dívat se na lidi, ale nemoc snima snášet tu lidskou radost, ten lidský smutek, jen se tak z výšky dívat na tyhle věci a nemoc žít, ale stejnak sem si přala v tu chvíly byt ta hvězda dívat se sté výšky na lidi a dobrým, smutným duším svitit na cestu životem, ale jsem ráda za to že jsem člověk, že žiju, že sem poznala všechny lidský části jako je radost a smutek. Jsem ráda za to kde jsem a ničeho nelituju. Život mi moc nepřál, ale připravíl mi do cesty i štastný okamžiky, i když se často pohybuju mezi nebem a zemi. Kdyby exzistovali nad přirozený postavy beru vílu, chtěla bych se tak toulat lesem mít na sobě tenký šaty a zářit a tancovat po lese, ale zase bych nic necitila a nepozla lásku, ale ani bolest. Bolest ale k lásce patří. Mám svoje tajný přání v který doufám a věřím že se jednou splní a že by se na mě to štěstí usmálo, no měla bych to zaklepat. Hlavní je nepřestavat věřit a doufat, třeba jednou se to splní to počem toužíme nejíc. Přece nic není nemožný, jen chtít. :)

Fotka ukradnutá s deviantart.com líbí se mi je podzimní a taková smutná, parádní...

Je někdy dobrý říct STOP a už dost ;) ...aneb článek který nemá konce :P ...

7. října 2011 v 18:58 | Monulla
Zdravím vás, konečně volno a čas na napsaní na blog. Se mi dneska chce, když sem sem skoro týden nic nepsala. Týdny se přehubuju a já licu pořad nahoru a dolů. Chvílu jsem nahoře a vzápěti důle. Ne nadarmo se řiká, že život je jak na horské dráze je to tak. Podivuhodný školní týden se zmateným koncem není copak lepší název na to o čem chci blogu povykládat. Ze dne na den se uplně změnilo počasí. S počasí který připominalo poslední dny léta se nám přehoplo na dny kdy nám přijde, že se ta zima blíží vždyt aji na horách už hned sněžilo. O čem povídat? Celej školní týden bylo jedno velké kolo učení, který nikdy nekončí v životě se pořad něčemu novému učíme aji chyby nás učí, kde v životě chybujem nejvíc. Celý týden sem se držela snažila se nezanedbat školu a ležet v sešitech, ale i sem se snažila věnovat přátelům a byt na netu. Dnešní ráno bylo pro mě velmi zmatený. Nevěděla sem co na sebe a lítala sem a tam. Myslela na to, že se musím teple oblíct tak nakonec svolila svetr jako tričko s dlouhým a na to tenkou bundu, i když nakonec stejnak většina děcek měla jenom mikinu a já se tak snažila oblíct, ale vyplatilo se mi to večer už byla zima, když sem jela dom. Byla mě zima aji v tom. Ráno vylezu před barák a hledám šalinkartu a deštník a šalinkarta nikde, tak sem se otočila a valila zpátky dom. Hledala ju a nikde tak sem si vytahla peníze, až nakonec sem došla na to že sem ju celou dobu měla v kapsi u bundy. Venku po ránu kapalo a byla tma. Je hezký do škole vychazet za tmy a venku nikde nikde a jen tak poprchává krásný. Ještě že nebyl zas tak narvanej autobus. Ve školy hned první hodina chemie modlila jsem se at mě nevyzkouší a stalo se to že mě vyzkoušela poprvé na střední byt zkoušená a uplně sem s obrněla ještě po ránu a při mím štěstím sem chemii včera jenom prolistovala a učila se optiku, kterou sme měli psát. Uplně sem stratila pojem o tom co mám řikat, jak kdyby se mi to z hlavy vykouřilo. Ptala se mě na takoví otázky, co jsou to izotopy pak co je to atom a já byla jak tvrdý Y, kdyby to bylo písemně to víte že něco složím aspon co je to atom o tým vím hodně, ale před tabulou mě to ustní nedělá dobře. Celá roztřepaná jsem byla a tak řekla, že mě nebude trápit a vrazila mě pětku - moje první známka z chemie. Ještě že za týden stoho píšem test tak že se musím pořadně naučit a opravit aspon na tu 2 nebo 3. Měla sem potom na sebe hroznej vztek, že sem to tak zrovala takoví jednoduchý věci jsem tak pitomá a při mím štěstí se mi stalo, že sem tahala z krku palestinu a ted se mi zahákla o řetízek tak jsem tahala, až se řetízek roztrhl. Na krku sem ho měla od Vánoc spávala sním, sprchovala se sním a na nic ho nezdělavala. Ted si bez něho přijdu, jak kdybych na něco zapoměla a pořad si chytám na krk a on tam není. Jen že je to řetízek od bejvalího. Jo sním je skoro 2roky příběh o první lásce, o první zamilovanosti a vztahu, který uvadl. Taky je to příběh plný bolesti a zklámání. Na štěstí je tu kluk, kterýho mám ráda už od června a chci byt sním. Dnešek sním byl moc krásnej sem sním opravdu štastná a jde na nás žeprej poznat, že sme do sebe blázni. Tak vidíte u mě to je perfektně udělaný jednou nahoře, po druhé důle. O víkendu bych chtěla zase fotit, ale počasí no nevím. Hezký téma týdne je, že bych něco vytukala do klávese o něm. Každopadně vám přeju hezký, pohodoví víkend... :)
Btw: fotku sem fotila ještě v září na digitalní fotak, takovej můj nápad s tým srdíčkem :)

Výlet přirodou udělá člověku hned líp a pročistí hlavu... :)

2. října 2011 v 10:16 | Monulla
Včerejší den byl hodně zajimavej, ale jsem hrozně za něj ráda, asi sem to opravdu potřebovala. S kámošem sem se domluvila v týdnu na sobotě, že si uděláme výlet. Po obědě sem jela do Brna. Venku pražilo slunku a mě bylo děsný vedro pač já blbá sem si na sebe dala bilí kalhoty, černý botasky, černý tričko s krátkým, tak že na mě slunko pařilo uplně, ale mám ráda sluníčko, když jeho paprsky na mě svítí hned líp. Měli sme sraz ve Vankovce, tak že sem na něho čekala a pozorovala lidi. Ráda pozoruju lidi, co mají na sobě jejich styl chůzi. Když už konečně došel tak sme šli na šalinu a jeli na přehradu. Na přehradě hrozně lidi ještě že ta šalina nebyla tak narvaná. Začátek října a lidi se na přehradě opalovali tak proč ne, je hezký, sluníčko krásně svítilo, ale je to zajimavý. Podzim a tak hezký, padají na teploměru rekordy. Vzala sem si sebou novej fotoaparát, tak že sem celý odpoledne fotila. Nafotila sem za ten den 140 fotek, což musím uznat je krásný číslo a hodně. Když sem stála na začatku přehrady netušila sem ještě, že mě čeká tolik chození. Kamarád si u myslel, že půjdem z přístaviště na hrad Veveří pěšky. Bylo to takovích 10km co mě čekalo a já to nakonec ušla. To sem se aji divala, proto že sem si odvikla chodit. Navíc ještě sem nachlazená pořad a tak sem citila jak mě bylo uplně zima. Navíc ty cesty, když sme šli po lesní cestě tak dál nevedla, tak že sme museli vyšplhat nahoru na hlaní silnic. S takovího příkopu líst nahoru. Uznavám bála jsem se a myslela že ho zabiju za to co to vymyslel. Nafotila sem paradní fotky aji kamarád mě vyfotil v listí takoví podzimní fotky, už mám a já zase jeho. Když sme konečně došli na hrad Veveří sem byla štastná, že tu cestu mám za sebou. Byla mi už hrozná zima, přece jenom s tých lesu, přehrady jde hrozný chladno. Dorazili sme před půl 6 na hrad a stejnak pár fotek sem udělala hradu a jeli tentokrát autobusem zpátky. Bylo mě jasný, že autobus nestihnu a další mi jel za 2 hodiny, ale dlouho sem nečekala, proto že sme se stavili ještě v Lidlu nakoupit pití. A potom jeli šalinou na Hlavní nadraží. V šalině sem si taky sedla a pozorovala, už noční krajinu. V Brně ty památky jsou tak krásně v noci osvětlený. Špilberk, Petrov tak nádherně svití je na to krásný pohled. Miluju noční město a až se naučím s tým mím novým fotoaparátem pořadně fotit nebo ho spíš ovládat tak si nafotím noční město. Potom sme šli do Vankovky a kamaráda měl notebook tak sme byli na internetu. Čas utekl a jela jsem dom. V autobuse si vedle mě sedl njaký vypadl jako dělník a smrděl kouřem. Sem si ho nevšímala, ale pořad sebou házel nevěděla kam strčit ruku, že mi loket jeho dál na moji nohu a pořad se na mě mačkál. Tak že jsem v autobuse ani nezavřela oči jenom pozorovala noční krajinu. U nás v obci bylo ticho, nikde ani noha. Kostel tak hezký je v noci osvětlenej. Když sem došla dom hned sem valila na počítač, proto že skoro můj přitel měl o mě hroznej strach tak sem se mu musela ozvat. Řeknu vám, že mě ta příroda pročistihla hlavu a je mi mnohem líp. Příroda je prostě kouzelná a zvlášt podzim, sbarvený listy, zem posetá žlutýma listama, podzimní sluníčko jednoznačně krásný, kouzelný. Je mi v ní tak příjemně. Určitě ste si všimli, že sem změnila vzhled a menu blogu. Tak co na to říkate? Já vím je to depresivní, ale mě se to líbí a to je hlavní. Ta fotka v menu je můj výtvor navíc je focena mobilem, tak že paradní. Fotky s včerejšího výletu, kdy budou? Na blog je dám během přištího týdne. Zítra se uvidím s jednou milovanou osobou a ten pro mě udělal to že mi USB od fotoaparátu do počítače vyrobí tak mi ho da v pondělí. Určitě sem njaký přidám o to se neboj te. Chci blog zaměřit na moje fotografie a na moje zápisky. Co dneska? Tedkom koukaní na The Vampire Diaries a oběhnu moje oblibený blogy a odpoledne, že bych zase vyrazila do přírody? No uvidím každopadně pojedem k babičce a asi s rodiči někam na procházku vyrazím. Užíj te si nedělní den a nezapomen te někam vyrazit do kouzelné přírody... :)

Fotka ukradnutá s Deviantartu.com je na ní ty žlutý, spadený listí prostě podzim...

Po dlouhé cestě ušle světa krajem, Vám oznamuju vracím se zpátky na blog... :)*

1. října 2011 v 0:03 | Monulla
Milé dámi, ano čtete dobře vracím se zpátky na blog. Urazila sem kus světa, ne to byla ironie. Blog mě vůbec nebavíl jen sem tak ustavičně na něho zírala. Minulí týden sem byla nemocná a dva dny ze škole, ale kde pak když sem procházela ty komentáře stejnak se mi nic psát nechtělo ani mě nehlo něco sem psát. Děkuju všem za komentáře upřimně dneska sem si je přečetla a vrátilo mě to zpátky, že mi tady všichni chybíte, že mi chybí blog jako takovej můj kamarád, který mu se můžu vypovídat a blog tuhle funkci zastupuje. Od 11.9 sem se neozvala tak že co škola aneb jak bych shrnula svůj život. Njakýma slovama proto že dneska je 30.9 teda už jenom pár minut a už nastává říjen. Celej měsíc celkem ušel. Potkala sem nový lidi a otevřela oči, ale stali se pěkný věci i ty hrozný a dej me to mu že jedná hrozná se mi stala, která není jen tak. Ve škole to učení máme toho hodně. Matematiku opakujem, ale už stejnak se moc nechytám prostě nevím jak to zvládnu. Češtinu máme hroznou učitelku tak to jsem taky zvědavá jak se mi v ní bude vést. Odborné předměty jsou hrozně dobrý a bavijou mě. Jsem ráda že jsem na oboru, kde mě to opravdu baví, že mít předměty Fotografie, Digitalní fotografie, Materiáli, Optika, Výtvarná příprava je hrozně hezký. Naše třída myslím že jako kolektiv fungujem bezvadně, že opravdu sem se s prvního dojmu nespletla jsou to važně skvělí lidi, žadný namyšlený barbinky, ale prima holky a doplnují nás 3kluci a nás holek je teda 27 máme velkou převahu to se musí uznat. Moje dny vypadají njak následovně ze škole většinou zajdu s někým na chvílu ven nebo do Vankovky si sednout pokecat a když dojedu dom jsem z Brna hrozně utahana a mám chut si lehnout a spát. Dál se začinám poctivě učit a zkusím se učit do každé hodině to víte pořad za něco bojujem jako malí za to aby z nás měli rodiče radost a měli dobrý známky, 8 a 9třídu bojujem o to aby sme měli co nejlepší průměr na střední školu. A na střední škole hold všechny 4roky musíme bojovat za to aby sme dali maturitu aby sme nerupli. Na prváku ted hodně zaleží pač se ukaže jestli na maturitu mám a nebo nemám. Další novinka mám fotak Nikon kolikátku to zase všude psát nemusím tak že spokojenost si myslím. Kvalita uplně hafec bezva nemůžu se ten fotak vynadivat. V sobotu právě jedu do Brna a s kámošem že zajedem na přehradu a pak na njaký ty brněnský památky tak že fotaček sebou a bude se fotit. A další novina blog je v REKONSTRUKCI...!! Rozhodla jsem se změnit celý menu, celý desing prostě všechno komplektně pač sem se chystala udělat nový blog, ale vaše komentaře mě přemluvili tak že tady udělám velkou změnu a nic nebudu kopčit. Uvidím jak to udělám s kusovkama pod článek a tak, ale už nic nebudu kopirovat vše jenom vlastní výroba jak desing, tak různý citáty, fotky a tak. Chci tenhle blog zaměřit jenom na fotky, sem tam njaký ten článeček do deníčku a sem tam njaký můj emocionalní výjev a njakou menší zase povídku vymyslím. Affs protřidím a provymažu, nechci mít už tolik Affs jen ty co chodijou na blog a určitě se ted dozvím, že někdo s blogem sekl nebo tak. No jidu tak se měj ze hezký a doufám že v sobotu večer nebo v nedělu se ozvu... :)*

Život ubíhá tak rychle a já stále nepřestavám snít a věřit :) ...

11. září 2011 v 13:46 | Monulla
Celej týden se šileně přehoupl, že ten čas plyne važně rychle, až to je někdy dobře a někdy špatně. Omlouvám se, že sem na blog vůbec nechodím a neobihám, už jedno affs mě smazalo za to že má moc affs a nestihá obihat a že já neobihám a nechodím sem moc. Což potom sem začla uvažovat o tom že bych blog uplně pozastavila, ale pozastavit nevím vůbec kdybych se sem vrátila. Upřimně mě už blog vůbec nebaví je spíš moji přitěží celý dopoledne sem myslela, že musím napsat na blog nastavím nový článek nakonec si vzpomenu, že si musím sepsat jaký učebnice a sešity ještě potřebuju tak to zavřu až ted se sem dostanu a je to takoví ježiš ještě napsat na blog, ale ne prdím na to, ale zase každý víkend sem píšu a ted se na to vykašlu to je blbost aspon sem něco napíšu a už je to takoví važně že mě to vůbec nebaví pořad myslet na njaký blog, že sem musím napsat, že bych měla oběhnout, že sem vůbec nechodím dost se mi to njak protiví, už to není jak dřív kdy sem sem ráda psala podilela se s ostatníma se zážitkama fotkama, mohla sem se sem vyzpovídat vydat ze sebe vše co mám na srdci a tedkom mě to njak přešlo. Ve školy celý týden njak utekl a musím říct, že zatím nechci to zakřiknout je to tam fajn. Zdá se že třída je uplně fajn, i když se ještě můžou vybarvit, ale je snima sranda a nejsou namyšlení. Je to tam i lepší jak na základce, ale radši pomlčím je to teprv 10dní nebo kolik co tam chodím, ale měla sem stoho strach a nakonec celkem v pohodě. Ale už to učení začiná celý týden byl takoví klidnější, kdy sme se neučili akorat v pátek, už učili. Každý den krom pátku nám odpadavali hodiny a bylo to moc fajn. O všem vidět učebnicu matematiky myslela sem že to semnou sekne toho je a jestli to zvládnu bude to zázrak. Tak už proto nebude čas, budu se muset učit a ted když končíme sem o hodinu později doma. Tento týden sem si začla zvykat na ráno narvaný autobus potom ke škole zase narvaný a zpátky ze škole ani nemluvím radši budu chodit pěšky pač je ztráta času čekat 10minut na autobus, který je stejnak narvaný a radši ani neotvirá dveře, jak je plný a nebo ucpaný Brno to taky byvá něco. Proč o tým tady mluvím asi proto že sem na to nebyla njak zvykla. Zítra jedem na adaptak, tak že v pondělí, úterý nebudu doma. Moje pocity? Na jednu stranu se těším, ale na druhou ne, už proto že mám holčičí věci a není mě dobře a tet je ten adaptak hodně o sportu o tom aby sme se spolu naše třída seznamili, ale budou tam různý sportovní akce, který nemusím. Takoví mě nic moc neřiká a nejhorší, že se bojím že se njak strapním nebo tak na táboře když se někomu něco stane nebo se njak s trapním tak ty děcka z táboru nemusí, už ani nikdy vidět ale já styma děckama budu chodit 4roky do třídy a ke všemu jsem taková trochu samotařka a aji tichá. Já sem takoví melancholik křížený s cholerikem a njaký vlastnosti flegmatika, ale jak jde doma cholerik, před cizími spíš melancholik tak proto kvůli svoji povahy nejsem njak nadšená, že na takoví místo jedem. Hodiny, ale skvělí 2hodiny matematiky za týden máme hodně odborných předmětu jako je výtvarná příprava, digitalní fotografie, fotografie, optika, materiáli a ze základky mi akorat zůstali matematika, český jazyk, angličtina, chemie, fyzika, občanka, tělocvik to je všechno. No a jednou za týden máme praxi se těším na přiští praxi to už budem zkoušet fotit na občanský průkaz, ale ze školním fotakem a potom půjdem obchazet obchody, který jsou specialní na ty fotoaparáty tak že bude sranda, ale stejnak se mi moc nedaří. V lásce je to každý týden čín dál horší, hodně se trápím a hodně sem často v depce. Je to opravdu těžký a na dlouhý vypravění, který tu važně nehodlám rozebirat. Včera sme byli na pouti nj ale není ani s kým jet tak že sem na pout jela s rodiči a na kolotoč šla s bráchem. Dneska zachvílu jedem do Brna na nakupy njaké skřinky a mích učebnic a sešitu. No a potom se začnu balit zase to nebudu moc přehnavat vezmu važně jen ty nejnutnější věci a stačí batoh. Affs bohužel dneska neoběhnu, už nemám moc času musím se vypravovat dojedu k večeru to se právě balit a pak koupat a chtěla bych se večer dívat na česko slovensko má talent. Tak se omlouvám doufám že se ozvu dřív. Dneska teda vím nic moc článek někdy umím napsat článek važně hezký, ale prostě vypsat týden a co se děje njak spisovatelsky aby ten článek byl hezkej se nedá to neumím. Loučím se s vámi ozvu se to nevím třeba dřív jak za týden a možná važně až za týden, ale oběhnu dřív asi ve středu no podle školy. Měj te se hezký a přeju hezký školní týden... :)

Štěstí nejde mít ve všem vždy se něco stane a něco se pokazí tak, už to byvá aneb jak probihál můj týdenní život... ;)

3. září 2011 v 17:57 | Monulla
Blog mě bohužel totalně přestal bavit njak o něho nejevím zájem mrknu na blog jednou za den, jaká návštěvnost jestli někdo něco komentovál a to je tak vše. Myslela sem, že se do začatku školy ještě ozvu, ale ani to se mi nepovedlo tak že se omlouvám. Mám jiný problémi a starosti na blog važně njak nemyslím a uplně sem stratila problémi o tom co psát a dat na blog a že bych měla oběhnout affiky a že už sem sem nic nedala dlouho uplně sem na tohle zapoměla a to je podle mě dobře pač začinám brát blog jako zábavu a ne každodení povinnost. Když skončíl poslední prázdninový den uvědomila sem si, jak ty 2 měsíce tak utekli a už jsou za námi, už jsou jenom vzpomínkami na letošní prázdniny hrozně utekli a já si jich moc neužila, ale nemůžu si uplně stěžovat vím, že půlka lidi má o hodně horší život než jsem já můžu byt ráda, že mám rodiče a bráchu, pár přátel. A za to jsem hodně ráda. Naše kotatko roste, jako z vody a je hodně povedený ten jeho kukuč, ty jeho modrý očka, jak kouká vždy na mě a na svět no dokonalost. A když ve čtvrtek začala škola první den byla sem roztřepaná a měla trochu strach jsou to takoví divný pocity a ty pár dní ještě budu mít než to začne byt uplně v pohodě. Ve čtvrtek ten první den uplně ráno mě bolelo břicho a blbí pocity stoho, když sem došla do třídy byla třída plná děcek a pár jich si aji zpletli obor, že zabloudili sme tak po sobě koukali. Nakonec nás ve třídě nás fotografu je 29 stoho jenom 3 kluci. Ve čtvrtek teda poprvé vstat v půl 6 taky radost, ale vstala sem myslím si v pohodě. Vůbec se mi tam nechtělo, ale včera už lepší s pár spolužačkama sem se dala, už do řeči a bylo to už lepší, že každá z nás je trochu plachá, je to velká změna pro půlku a některý jsou tak jak já stydliví, že ten měsíc to se budem seznamovat a tak. Normalně se aji na pondělí těším teda krom toho zase v půl 6 vstávat, tedkom už se budem učit, musím poprvé na oběd ve škole, ale jinak se takhle na ty děcka, na učitele těším láka mě je poznat je snima sranda. Ted se mě boží jak hrad z písku osobní život tím myslím lásku je to tak složitý. Dneska sem mohla pařit na festaku na Divokým billu a různých kapel, ale pač jsem se zas njak psychicky zhroutila bejvalej, ten kluk skterým se to risovalo tak bejvalej má holku a já to neusnesla a musela něco podniknout aby sme si napsali pač ho pořad moc miluju je to složitý hrozně jen ničím toho kluka se kvůli mě zhroutíl. Přijdu si jak nějvětší kráva, která je tak nerozhodná. Jsem ráda za tý komenty k minulímu článků vaše komenty mě važně vykouzlili úsměv na tváři, že hezky píšu, že vás baví číst moje články hrozně mě to potěšilo, ale upřimně nevím co bude s blogem dál. Musím ve škole makat od začatku učit se, na doučování z matiky chodit, zaroven kdy školy bude mín a mín hodin zajít s někým ven a stejnak dojet dom pozdě. Moc děkuju za návštěvnost, komentaře a hlavně affikům že sem pořad chodíte i když sem týden neoběhla. Možná pozastavým blog rušit uplně nechci, ale nevím jestli to pozastavený k něčemu bude, když chci tak jednou za týden se aspon ozvat a pokusit se oběhnout affiky, mohla bych napsat njakou povídku nebo sem dat njaký fotky, když už budu pokud to dám ta fotografka, ale to všechno záleží na tom jak se vyvine škola, jaký to bude doma, jak se mi bude chtít na blog, jaký to bude v lásce a s kým nakonec budu a jestli to vše ustojím to asi pro dnešek všechno. Na rychlovku sem hodím njakou kusovku a půjdu oběhnout affs. Měj te se moc hezký a uživej te si ještě toho slunečního počasí... :) ♥

Baví vás číst zápisky ze života jedné nevyrovnané, střelené holky? ...Blog nevyněním nikdy je v něm napsala půlka mího života... ;)

29. srpna 2011 v 16:36 | Monulla
Všichni ste si všimli určitě, že sem od pátku nic nenapsala a minulí týden celej sem njak tady nebyla. Co k tomu dodat no myslím, že se tedkom rozepíšu. Blog není život je to virtuální realita. Můj bejvalej vždy blog nechápal, že si ho v 15 či tedkom 16 pořad vedu, že je pro malí a prostě mě nechapál. V sobotu taky moji milované osobě píšu, že mě blog njak nebaví a kašlu na něj a on mi odepíše, že bych byla konečně normalní. Asi sem blogem byla hodně posedla, hodně mi záleželo na affikách, hodně mi záleželo na počtu komentu a návštěvnosti. Ráda sem sem něco psala, ale čas letí a nikdy se nezastaví. Je mi 16 a půl a tenhle blog vedu přesně od února 2008, tak že dlouha doba zatím co všichni vystřídali blogu jak našitých já mám už 3 a půl let jedině tenhle. I když byli doby, kdy sem si dělala novej blog a tenhle pozastavila, ale vždy se mi udržel akorat tenhle. K tomu to mám citoví vzpomínky, vzpominky v období špatném, ale i v obdobím dobrém. Jsou tu zapsaný všechny příhody ze základky, kterou sem nakonec v pohodě ukončila a ted už važně jen čtu ty vzpomínky. Jeden den mě to chytlo, že sem si dala deníček a četla ty nejstarší zápisky chvílu se u toho smála a chvílu mě stoho bylo do breku, jak sem byla s bejvalím štastná, ale i jak sme se kvůli sobě trápili, už dřív před naším 6měsičním vztahu. To tady na blogu tedkom rozebirat nebudu. Celej minulej týden byl hezký a celý poslední týden prázdnin sem prožila velmi dobře narozdíl od ostatních akorat byl važně ten poslední. V pátek když sem sem psala, už sem tušila že se dlouho neozvu a budu si uživat počasí a posledních dnů volna, ale nic sem sem nepsala. Prostě mě blog omrzel a jsem smiřená s tým, že jak začne škola s blogem seknu a nebo ho pozastavím nebudu mít na něho čas. Budu se muset učit abych to zvládala bude toho na mě hrozně moc nevím jak to zvládnu, ale mám přátele který mi věřijou že zvládnu a pomůžou mi. Za to jsem moc ráda a moc si toho važím. Stejnak jednou se ze všemi tady na blogu budu muset rozloučit aji s celým blogem tohle není prostě realita, ale i tak blog mám nadevše ráda. Dalo mi to něco do sebe za tych pár let, ne jenom sedění u pc. Kdo si myslí, že blog je zbytečná věc a ztráta času tak očividně ho vůbec nezná i přesty všechny změny, se tu dají poznat moc fajn blogerky, da se proniknout do toho světa blogaření a hodně toho pochytit a naučit se díky blogu grafiku. Víkend nám pěkně utekl, že to prostě vyjadřit tak njak slovy je važně nemožné. Sobota to sem byla odpol v bazéně a večer už se zatahlo a byla menší bouřka. V nedělu to je včera sme hned po obědě jeli na rodinný výlet do Znojma a vrátili se večer. Dneska sem spala zase dlouho naposledy co sem šla tak pozdě spát. Potom mě přijde dopoledne jak kdyby žadný nebylo a hned poledne a vzápěti odpoledne. Doma mám pořad, co dělat uklízet, vařit, prát, pořádek ve skřini si dělat, vymyšlet co fotit, kreslit, číst si, malovat, chystat si už věci do školy dneska sem napřiklad davala dohromady pouzdro ořezavala pastelky a to už mám hotoví. Doma se vždy njak zabavím a ten čas hned uteče. Škola za 2dny, už volá a čas hlasí konec prázdnin. A zase začne to 10měsiční mučení, který nikdy nezkonči a když skončí stejnak nás čeká práce tak už to prostě je a nikdy už ani jinak nebude. Co mám vám ještě napsat, že bych se vám než začne škola ozvala, myslím že to ano, ale vzdavám se návštěvnosti, komentů, závislosti na blog. Ted už blog jenom jako zábavu v nudě a napsaní tych mích zápisku z mího blbího života. Affici pro vás asi tohle budu obíhat mín, jak dřív, ale přece jenom, když nebudu stihat tak ohlasím, ale moc tedkom netoleruju to psaní či stěžování, že vaše affici moc na váš blog nechodí a neobihají tohle kdo píše by si mohl uvědomit, že blog je jenom zábava kam se jít může a nemusí, ale je to věc kde poznate ostatní blogerky a kde vám můžou pochvalit váš blog a nezapomen te každý blog má něco do sebe, každá blogerka se snaží, každý blog má zajimavý vzhled, obsah a každý je něčím vyjmečný. Měj te se hezký a na svět kolem vás měj te jenom pořad úsměv na tváři... :) ♥

Venku krásně teplo tak že uživaní v bazéně :P

26. srpna 2011 v 12:09 | Monulla
Zdravím, se ozivám po njakým dnu. Včera sem se neozvala pač se mi sem večer psát pak nic nechtělo, i když sem měla nastavený nový článek, že sem napíšu ale nakonec sem se k tomu nedostala a vyprdla se na to a nechala si to na ted. Venku krásně teplo skoro na umření, ale nestěžuju si. Půlka lidi když je chladněji si stěžujou, že chcou teplo letní teploty a když je mají tak si stěžujou že je teplo na umření to já zase ne. Sem ráda že je tak hezký tenhle poslední týden prázdnin a můžu se koupat v bazéně. Po úterý sem sem ani nepsala nebyla nálada na psaní článků a njakých rozepisování došli mě uplně slova a blog už mě nebaví jak dřív a až budu važně umět krásně fotit tak budu mít novej blog, kterej bude zaměřenej važně jenom na mě a moje fotky. Ve středu sem od rána do odpoledne byla s rodiči nakupovat a vyřidit věci do škole tak že už nakoupeno. Kabelu sem nakonec zvolila přes rameno dobře se mi nosí ty větší kabelky já nevím moc nenosím kabelky spíš přes rameno tašky spíš mám ten sportovní styl no a kabelu na záda sem už do prváku nechtěla. Tak sem ráda, že už to mám z krku. Byl to teda den ta středa půlka dne fajn, druhá děs běs půl na půl no. Včera to byl čtvrtek to dopol sem byla doma a pač je mati a brácha doma tak to jsou dny takoví njaký. Odpoledne sme jeli do bazénu a večer dojeli tak že si uživám sluníčka a dneska asi to stejný pokud se mi bude chtít, ale jo bude lepší než sedět celý den u počítače i když venku je takoví vedro. Škola se už bliží neřikám pomale pač už nám zbívají jenom 5dnu a je to tu. Je to nemožný jak to utiká. No nic pro ted vše dneska nebo zítra oběhnu všechny affiky. Tak se měj te hezký... :)

"Ztracená bloudím" ano název jedné písničky, které mě její text vystinuje :(

23. srpna 2011 v 21:40 | Monulla
Dneska sem se ani nezastavila na blogu a vůbec sem nenapsala. Důvody tak dnešní den proběhl asi njak tak. V 9 sem se vyhrabala z postele a šla se nasnidat a mrkla na telku. Tam nic nešlo, ale v 10 šlo na MTV ta paris hilton snou ta show tak sem koukala. Měla sem se domluvit s moji milovanou osobou na dnešku a njak sem na to zapoměla mi napsál sms vstávat, ale já koukala na telku tak sem hned šla na počítač aby sme se domluvili bylo už 11 a na autobus sem měla jít v půl1 tak že fofr docela. Sem totiž byla ještě v půl12 v noční košilce pak se konečně oblikla a šla se na obědvat hned a potom se vypravit. Tak že sem tak tak stihala a ještě psát na blog to bych nezvládla. Moc hezký den sním jako obvikle zase krásný prostě až na to počasí vedro pařak jak něco skočit do vody a nevilíst. Na umření bylo, ale tak nakonec sme šli do vankovky tam bylo líp. Když sem dojela dom bylo to v půl6 tak sem byla spocená a měla sem žabky a ted takoví ty nakoupak podražka nic moc a jak sem byla mokrá tak mě to normal klouzalo a nemohla sem ani normal jít. Dom sem došla unavená a bolí mě šileně celý večer hlava stoho slunka. To se mi pak na blog nechtělo ani sem nevěděla co sem psát no a zítra dopol tu taky nebudu rodiče si vzali dovolenou z práce a jede se shanět věci do školy a vše vyřizovat mati má dovolenou ted dokonce týdne plus víkend pane bože jestli se zase chytnem jen to ne. Došla sem dom a hned na fb mrkla a přepla na jiný učet, kde mám bejvalího v přátelích a hned příspěvek ze včera, že měl včera konečně mooc fajn den tak že byl s holkou v tu chvílu mě popadla žarlivost a začali stykat slzy zase sem mu kontrolovala profil. Já vím už sem o tom mluvila s kámoškou, že to musím smazat jinak na něho nikdy nezapomenu, ale to nejde nejsem tak silná prostě si přijdu jak v té písničce od Verony "ztracená bloudím" proč je to tak těžký zapomenout na první svoji lásku skterou sem prožila rok a půl a začít znova s někým kdo mě má opravdu rád. No radši nic nechci se moc rozepisovat. Zítra oběhnu, ale si to vše až večer. Dopol nakupy a odpol bazén. Měj te se hezký... :)

Probuzená z letního spánků a zachvílu mě čeká návrat do reality

22. srpna 2011 v 13:51 | Monulla
Včera sem na blog večer už nešla nebylo mě dobře. Nedělu sem stravila v bazéně. Bylo hezký jako že dneska je zase hezký což je určitě fajn. Odpoledne sem byla v bazéně a v zahradě s kotetem u otce pak na kole dom. Dom sem dojela unavená a vyčerpaná se sluníčka. Štipali mě oči pač v sobotu tam otec davál chlor a savo aby se to pročistilo a nebylo zelený a pomohlo to, ale vysledkem bylo štipaní oči potom sem měla zalehlí uši a nic ani neslyšela a od slunka mě bolela hlava. Říkala sem jak půjdu brzo spát a nakonec sem šla spát po 1 jak normalně. Moc sem nespala byla vzhůru v 7hodin a už nemohla usnout a našemu hafanovi začlo njak hrabat začal skákat na okno na topení spíš a štěkál, vrčel měla sem otevřenou ventylačku tak jestli před barákem byl njaký pes, ale byl stoho hotovej a mě zbudíl a pak sem nemohla usnout nakonec usla a spala do půl10. Sem vstala a ted se nemohla dopidit co je dneska za ten tak sem musela vzít mobil a musela se podivat na kalendař. Poslední prázdninový týden a docela nabitej. Dneska sem se snažila něco nafotit ale vyskytli se komlikace. Zítra k moji milované osobě taky tu celý den nebudu. Ve středu do té Prahy možná, asi tak to nenapíšu vůbec. Čtvrtek a pátek si mati bere dovolenou a jede se shanět vše do škole oba dva dny budou se zařizovat a nakupovat věci mě i bráchovi tak že taky moc nebudu mít čas na blog. Ted je hezký tak do bazénu bych chtěla. Tak předem hlasím, že tenhle týden tu moc nebudu. Omg, čumím na to jak debil co to je za téma týdne tak to mě porazilo. Sem asi uplně blbá, ale vůbec nevím co to slovo znamená ani přečíst sem ho nemohla "Floccinaucinihilipilification" kdo ví co to znamená a bez vyhledavání na google či seznamu. Už myslím nevijou co vymyšlet, že dají na téma týdne tohle. Asi sem dám njaký fotky co třeba to naše 3tydenní kotatko? Veřer sem snad něco dám. Hezký den... :)

Summer walk :)

21. srpna 2011 v 14:18 | Monulla
Sobota tak utekla, že se nestačím divit ani nevím co sem včera dělala. Byla doma a k večeru sme jeli nakoupit a potom k babičce do zahrady na kotě. A njak ten celý den utekl. Dneska na blog se mi vůbec nechce. Nemám na něho náladu a čas a nevím co psát vysledkem je 2hodiny nastavený nový článek a nejsem schopná napsat ani jedno slovo, prostě na to ted nemám čas. Za chvílu jedu s bráchem na kole k otcovi možná do bazénu jestli konečně ta voda bude dobrá a nebude zelená jak rybník. Včera do toho namlatíl různý ty přípravky tak sem zvědavá co to přes noc udělalo. A zase na to moje kotatko pojedu. Máme kocourka Kulíšek se jmenuje má 14dní myslím teda přesně už ani nevím ty dny se mě pletou celý. A musím si ted pohnout brácha do mě zase hučí at si pohnu, že ho totu doma nebaví at už jedem mu pořad řikám máš čas není kam pospichát si hrej a njak se zabav at se nenudíš. Stejnak jestli ta voda bude děsná tak do vody nepůjdu a co tam celý odpoledne se unudím, ale samozřejmě budu fotit a beru si sluchátka bez nich ani ránu. Fajn je že už je krásně a toho se musí využít. Dneska sem chtěla oběhnout všechny affiky, ale jak to tak vypadá tak asi ne moc nestihám a chci byt venku a večer unavená budu a nebudu mít čas sem jít. Tak snad v pondělí. Včera sem se hodně rozepsala za to ted nevím co psát. No večer si udělám njakou procházku do přírody při sluníčko at něco nafotím, ale ještě nemám ten fotak otec mi slibovál digitalní že mi da a pořad nic a budou už končit prázdniny tak super doufám že tenhle problém řeším naposledy. No nic měj te se hezký... :)

Dny ubíhají rychlejí a rychlejí :/

20. srpna 2011 v 12:40 | Monulla
Týden utekl a nastál víkend. Sobota, kterou o prázdninách moc v lásce nemám pač jsou všichni doma. Dneska jeli naši ráno na houby, ale já ne i když sem chtěla. Nejela sem pač včera řekli, že se nepojede a tak sem byla dlouho na počítači a tak v půl9 měla noc nehrozilo abych vztala a jela snima ani se mě vůbec nechtělo. Brácha mi vlesl do pokoje jestli jedu, že se jede na houby a sprostě mě vzbudíl, že sem pak nemohla usnout. Tak si jeli a dojeli před chvílou. Sem ležela do 10, ale už neusla. Vstala jsem, nasnidala se, mrkla na telku nic tam nešlo, ale na MTV šlo Paris Hilton moje nová nejlepší kamarádka a tentokrát chodí s Británie tak sem koukala, to sem ještě neviděla tuhle řadu, ale už sem dvě řady tu první a druhou viděla. Paris Hilton v lásce moc nemám, nic mi neřiká, nezabivám se jou, je to jenom barbie povrchní, ale ta show se přiznám, že mě baví je dost emocionalní a měla sem dřív ráda Vyvolený a takoví show mám prostě ráda. Potom sem šla na počítač tady samozřejmě docela nuda, jako první vždy facebook to mám jako domovskou stránku, tak že není den kdybych nezapla internet a nebyla už na fb. Já nevím proč za tých pár let sem na té siti prostě závisla. Potom bych se na netě neobešla bez Youtube a Blogu moje největší závislosti na internetu. Ted se mě počítač spíš internet zas njak seká, to je děs když se nudím tak mi jede v pohodě a když píšu něco důležitýho nebo něco dělám musí se sekat. Ted třeba tenhle článek nemůžu ani dopsat, už se mě to třikrát seklo, ale ještě mi to od rána neudělalo, až ted. Poslední dobou mě vše štve, nic nevychazí vše se hroutí, na co sahnu to poseru, v ničem snad nemám štěstí. Kamarádky se na mě uplně vysrali, nezapomenutelný časy, kdy mi psali na fb nebo sms jestli nepůjdu ven nebo na koupák a tak nic takovího vůbec letos sem nepoznala. Škola, už klepe pomale na dveře zbívá jenom týden a 3dny, nepočitám tenhle víkend pač tenhle víkend se stejnak nic nezmění. A já sem docela v háji nemám do škole nic, nemám peníze, brigadu sem si letos nenašla a našem sem ukradená. Nemám ani kabelu do škole za celý prázdniny nemám myslím ani jeden kousek novýho oblečení ve skřini. Totalně nevím co budu do škole nosit. S mati sme se za prázdniny hodněkrát ošklivě pohádali a ted od ní slyším já nemám peníze, nic ti kupovat nebudu, budeš mít drahej fotak a učebnice se musijou kupovat a bráchovi musím kupovat taky do škole a obědy oboum platit, kde na to všechno mám vzít a to slyším tohle pořad. Já to chápu, ale sem docela v háji. Nemám ani bundu co nosit na podzim, vloni sem nosila matčinu takovou tu sportovní, ale školu kousek od domovu ještě základka bylo mě jedno, jaká ta bunda je, ale ted prvák, Brno, škola ve středu města. Sem stoho docela dost zoufala a pro mati sem jak kdybych neexzistovala. Dál holky mají corvesky a všechno možný a já sem ráda za to, že vím jak to vypadá nemám pořadný botasky či skate boty jen rozbity. Potřebuju ke kadeřnici vlasy mám hrozný, chtěla sem změnu byla sem u kadeřnice naposledy na vyzo, ale na to aby mě zkrátila vlasy a nabarvila sem se vyprdla, udělala mě jenom společenský účes nakulmovala, ale mám to hrozný chtěla bych to prostřidat, mám je děsně hustý a chtělo by to njakou barvu obarvit na tmavě hnědou bych chtěla ted se mi zdá, že to mám totalně hnusný, když nemám vlasy umyty tak třetí den to mám jak slámu, prostě s tým něco potřebuju udělat, ale nemám peníze a mati mě nedá, tak že aji na střední budu zase ta nejhnusnější, která nemá ani ke kadeřnici ani na kosmetiku. Ted si shaním doučování na matiku pač to budu potřebovat jinak budu dost v háji a naší nejeví zájem, že sem na základce s matiky tak tak prolezla, že snou potřebuju pomoc a že to na střední nebudu zvládat to jím je jedno, ale až to nebudu zvládat budou mi nadávat, že se málo učím a že počítač poletí z okna. Sem stoho všeho na mrtvolu, totalně nevím jak to budu zvládat. Jejda moc sem se tu rozepsala, že by to bylo tím, že se potřebuju vypovídat celýmu světu, když skoro krom dvou osobách nemám komu asi to bude tím, že se v 16ti svěřuju na blogu. No nic hezký den...

Plány? Už radši nic neplánuju ;D

19. srpna 2011 v 12:43 | Monulla
Tak krom toho, že hodinu mám nastavený nový článek a nejsem schopná nic napsat tak nastaví, už pátek a týden se bliží ke konci to ne. Proč to tak musí utikat? A proč nejde zastavit ten pitomej čas? To jsou otázky na který bych chtěla najít odpověd. Včera pořad sem řikala, jak půjdu brzo spát at sem dřív vzhůru a zase sem šla spát jako obvikle docela pozdě. Spala do půl11 doví do kdybych spala, kdyby mě nedošla sms asi do 12 nebo já nevím a to bylo řeči, jak konečně půjdu o půlnoci spát a zase nic. Člověk aspon teda já se tu vždy zakecá a nikam se nedostane. Ted sem njak začla chodit na Xchat o všem si řikám, proč sem tam vlbec lezla? Tam každý kluk chce semnou jenom flirtovat a půlka lidi tam jsou uchyláci. Hlavně miluju ty, co si tak hezký semnou píšou a v profilu nemají ani jednu fotku a poslat nechcou a nemají nic vyplněnýho a nic mi osobě říct nechcou. Si pamatuju doby, kdy fb nebyl možná už byl, ale málo se na něho chodilo Xchat, Lidé, Libím se ti byli narvaný lidima a jenom se chatovalo a ted to uplně vymyzelo na lidech někdy nebyvá ani noha. A chaty se spíš hromadí chlapama valející se nebo nudicí se v práci aby pokecali s mladýma dívkama a o čím asi že tak. Dopol rychle utekla a odpoledne zase uteče tak tež to by nemuselo no ale známe. Dneska v plánu nic nemám zase, jako obvikle doma budu. Zítra ráno na houby asi půjdem to je fajn to beru, možná večer na nakupy to beru uplně, ale to bestak se konat nebude, když to jedna osoba zase naruší. V nedělu mám sraz odpol s od září s moji třídou tak že tu taky nebudu. A potom poslední týden prázdnin, kdy má byt teplo tak se chci snažit co nejvíc si ho užít, tak že tu taky moc nebudu. Pro ted všechno hezký den... :)

 
 

Reklama