My story

Plameny vášně - 1díl

8. října 2011 v 21:56 | Monulla
Stál tak blísko mě. Jeho oči přimo prolítli skrz mě. Mě si ani nevšiml jen já toužila citit jeho dotek aspon na okamžik se ho dotknout. Na okamžik mu projet rukou celý tělo. Citit to tělesný teplo a dívat se mu do jeho překrasných oči. Citila sem se jak socha jenom sem se zadivala do něho. Moje oči byli jenom na něm. Proč žijem každý v jiným světě? Přitom sme tak stejní...

Nikdy sem si nemyslela, že bych něco takovího poznala. Nikdy sem si nemyslela, že to bude zrovna ten nejoblibenější kluk a já jenom taková šedá myška. Byvali sme jako malí přátele, ale to bylo pryč. Tolik holek se kolem něho motá. Nemám nejmenší šanci se k němu dostat. Až jeden den se stalo. Ten den sem měla všeho dost chtěla jsem dom a lehnout si se sluchátkama v uších. Byla jsem jako obvikle myšlenkami jinde. Zasněna do nereálnýho světa a pohybovala jsem se mezi nebem a zemi. Když sem pospíchala na autobus hrnul se na mě navál lidi s přechodu a jeden hnusnej kluk do mě žduchl a shodíl mě na zem. Neřekl ani nic bolela mě celá noha a nemohla sem ani stoupnout v tom se oběvíl ON. Podál mi ruku a řekl jestli jsem v pohodě, když mě zvedl zahleděli sme se do oči. Já ucitila pocit bezpečí, objalo mě tělesné teplo a nemohla jsem jeho ruku pustit ani on nic neřekl. Jenom mě odhrnul pramínek vlasů z očí. Mlčeli jsme a jen se na sebe dívali. Najednou z ničeho nic se vyřitila nádherná blondýnka kračicí přimo k nám. Došla k nám a hned ho objala a začla se na něho věšat, ale on stejnak oči měl na mě, až teda potom že nic. Nic mi neřekl jenom mi řekl obyčejný ahoj. Ahoj? Potom co se stalo? Projel mě po tým slovu jinej pocit tentokrát pocit chladna a bolesti. Stalo se tam něco, citila jsem víc, ale co on pro něho jsem jenom šedá myška, kterou zvedl ze země proto že jsem tak nešikovná. Ten večer moje myšlenky naštvaný na sebe, že jsem tak pitomá a myslela si, že by se stalo víc, ale pletla jsem se. Druhý den jsem se procházela s mím hafanem po parku a on tam zrovna procházel. Narazili jsme na sebe a usmali se. Zeptál se jestli se mě jestli se nemůže připojít a já mu odpověděla, že ano. Taky jsem se dozvěděla, že stou holkou nechodí jenom po něm jede, jinak oní zájem nemá. Celou cestu sme si vykladali. Rozuměli si a tolik se nasmáli. Zašlo slunko, město utichlo a na nebe vyšel měsíc a první hvězdy. Bylo to tak krásný, ale to jsem ještě netušila co se bude dít. Naklonil se ke mě a pošeptál mě do ucha, že se mu líbím. Začal mě jemně líbat na krku a já v sobě ucitila tolik vášně. Začli sme se líbat. Jeho rty byli tak sladké, jak med. Jeho tělo bylo, jako ten nejhezčí květ. Zajel mě mezi stehna a já pocitila jeho jemné mrazivé doteky, ale uvnitře mě bylo teplo. Zapoměla sem na celý svět a nechala se unýst vášní. Vzál mě k němu dom a přimo do jeho postele. Citila jsem se jak v ráji. Ze zasnění v autobuse, že by se něco takovího mohlo stát sem sním stravila noc. Pořad mě hladíl po celým těle a dotýkal se mě. Nikdy sem nezažila nic hezčího. Pohybovala jsem se přimo v nebi. Vypukla mezi námi vášen. Vášen, které žadný z nás dvou nedokazál odolat. Zavřela oči, vypla mysl a uživala jsi to co se právě dělo. Žila jsem tu noc jenom pro něho. Nakonec jsem sním stravila nádhernou noc. Splnílo se mi to po čím sem celé dny snila, ale jak to bude dál? Miluju mě vůbec? nebo jsem pro něho pořad jen ta šedá, hnusná myška? ...

POKRAČOVÁNÍ PŘIŠTĚ

Kiss Me - Kiss Me, KissmeFotka ukradnutá z pimpmyspace.org

Toný srdce - Úvod a 1.díl

17. července 2011 v 19:00 | Monulla
Úvod:
Katelina byla normalní středoškolačka, ale zas ne tak normalní má schopnosti nadpřirozené. Žíjíci ve městě a prožívaní dospělosti do doby než narazí na chlapce jménem Eduard, který jí ukaže svět v bárvách, který nikdo nikdy nepozná...
1. Díl
"Katelino vidělas toho novýho kluka, který se sem žeprej o prázdninách přistěhoval? Pořad na tebe koukál celou hodinu, oči stebe nespustíl." Řekla Katalině její nejlepší kamarádka Brendy. "Jistě, že sem si ho všimla a velkej fešák, co myslíš bylo by fajn se sním seznámit?" Odpověděla Katelina. "No tak jistě nový objev, kterýmu se líbíš a nespustí stebe oči." Zaculila se Brendy a provokativním hlasem to Katelině sdělila. "Jo, ale chci byt opatrná vždyt o ním nic nevím, ale je fajn že knám chodí do školy." Přikyvla Katelina a vydali se na cestu dom...

Nebezpečí na každým kroků a neb tajuplný les

18. května 2011 v 21:47 | Monulla
Bylo sobotní odpoledne a já travila svůj čas s kamarádkou venku. Bylo venku hezký svitilo sluníčko a ven vylezlo hodně lidi, jezdili sme na kolečkačích a chvílu si povídali, chvílu fotili, když se bližíl večer řekla sem kamarádce, že vyvenčíl mího pejska a že by sme se mohli projít do lesa po cestě do jednoho města a tak souhlasila vydali sme si na cestu při cestě sem mího pejska pustila na volno a šel poslušně u nohy, což sem byla moc ráda, proto že sem si nemusela vyřvavat hlásivky s kamarádkou sme si povídali a hrozně se nesmáli a poslouchali písničky, povídali si o klukách a všechny sme probrali aji naši budouctnost. Ušli sme aspon 1km a půl po lesní cestě. Najednou sme uviděli keř obsipanej šeříky a tak kamarádka na mě, že si natrhá a začla to šklubat. Tu uslyšela za tým keřem stopy, rozhrnula větev a v tom uviděla njaký spacák na zemi a začla na mě na celý kolo řvát "pojd sem, divej co tu je" a tak sem rychle uvazala pejska a šla se podívat a kamarádka si myslela bůh ví, co že tam bude njaký princ z pohádky či co. Jen já se dost toho lekla a řekla sem jí "rychle, jdeme radši odsut, mám husí kůžu stoho, co když tu je njaký bezdak a znasilní nás" a v tom i ten můj pejsek začal vrčet v tom sme uslyšeli dost velký lupkaní větví a bližílo se to k nám. Lekli sme se a báli se v tom mě popadl strach bezmoci a uplně sem zkameněla i kamarádka stichla, jenom pes vrečel, jak kdyby mu šlo o život. Tak sme se dali na útěk a vzali nohy na ramena, ale došli sme k njakýmu rozcestí jedna cesta vedla přes kopřivy a druhá vedla zpátky odkama sme přišli, pač sme blbě odbočili. Kamarádka ještě na mě "já vezmu Kaštana (mího psa) do naruče a on ho roztrhá na kusy" řikám "no jistě leda tak ve snů, ten by ho nakopl a bylo by po něm." A tak sme se vydali po kopřivách, Kaštan bylo samozřejmě potom celej od kotlaček. Začlo se stmívat a my sme šli lesem dost strašidelný, pořád sme měli před očima to co by se stalo, kdyby nás chytil, co by sme dělali. Slyšeli sme za sebou praskaní větví a mě se zdálo, že nás někdo sleduje, začli sme se vážně bát a tam sme šli s ramusem a smíchem a zpátky jdeme s pocitem strachu, zamyšlený a potichu, jak myšky. Radši sme zrychlili a když sme konečně vyšli stoho lesa, tak sme byli tak štastný, že se nám nic nestalo. Co když nás opravdu někdo sledovál? Co když to byl bezdak, který byl ožralej? Co když njaký uchýl? prostě se mohlo stát cokoliv měli sme obrovské štěstí a tam už nikdy radši nepůjdu.


Lost Memories-3kapitola

20. listopadu 2010 v 14:05 | Monulla
Čte te pokračujicí příběh mladé 16leté Kate, ktrá trpí častečnou ztrátou paměti,
ale jednoho dne se dozví divný věci okolí jí a její rodiny.
Kate se stratila po party u její kamarádky. V lese, ve tmě a spadla do njaké díry, kde je tajná chodba. Kam ta chodba vede? a kde se ocitne čtěte v tomhle díle.

"Lucy, já jidu dom Kate asi odešla, už dom." řekla Anita. "Jo jasně jdi a dej mi zítra vědět, jestli je Kate v pořádků. Dám ti zítra vědět, tak já jidu Ahoj. Ahoj Anito". Holky se rozloučili, ale ani jednu nenapadlo, že Kate doma není.
"Halo, je tu někdo?" Kate šla tulenem neboli tajnou chodbou, potichu a jen malím hláskem volala, ale nikdo se jí neozivál. Jenom jí srdce tlučelo, tak silně, až jí tlukot srdce byl slyšet. Měla strach, chtěla pryč sté noční můry, ale nevěděla, kde je ani kam to jde a na njaký jiný věci neměla pomyšlení. "Sakryš, není tu signál, co budu dělat, ááá nee." V tom uviděla stado krys, kteří v té chodbě žili a vrhali se na ní. Začla utíkat, dál a dál. Najednou se tunel měníl na větší plochu a v dálce šlo vidět světlo, které prosvitnulo za hranitými, kamenými dveřmi. Kate doběhla k ním. "Au, škrabla sem se, bolí to, jak čert a dveře nechtěli jít otevřit, co ted, poomoc." Najednou se dveře pohnuli a sami od sebe otevřeli. Kate vyšla ven.
Oběvila se v njaké starobilé místnosti a ty dveře se sami zavřeli a schovali za skřin plnou knih. Svitili jenom svíčky, tak Kate viděla na to, kde se nachazí. Byla v njaké knihovně, bala se, ale dodala si odvahu. "Půjdu dál, třeba narazím na východ a určitě jsou tu njaký lide, kteří mě pomůžou a vše jím dopodrobna vysvětlím, odkat sem se tu vzala." řekla si Kate. Vzala svicen ze stolu a šla. Došla s knihovny ven ke točitým velkýmu schodišti. "Vypadá, to tu jak na zámku nebo jak v njakým velkým starým domě." To však netušila v njakým domě se nachazela. Šla dolů ze schodu a po stěnách si všimala obrázku. "Vždyt ta osoba vypadá, jak já? Ne, to se mi zdá. Otřela jeden menší obrázek, najednou měla takoví divný pocit a v hlavě se jí probřeskla njaká vzpomínka na děctví, na děctví o kterým si nic nepamatovala, kvůli strátě paměti. Z ničeho nic někde nahoře nad schodištěm uslyšela njaký zvuky a našlapujicí kroky. "Je tu někdo? Nechci vám ubližít, jenom potřebuju pomoc zabloudila sem a nevím kde to jsem?" Ale nikdo se jí neozvál, tu si pomyslela, že už strachem blouzní. Šla po schodech dál, až došla do velkýho sálu. Tu se venku zablesklo, některé svičky zhasli a Kate měla divný pocit, který naposledy měla u toho strašidelnýho domů. Ovinul jí obrovskej strach, otočila se. Stál tam njaký kluk, nebyl to njaký kluk, ale Jacob. "Jacobe, já se tě lekla, si mě vyděsil uplně k smrti, co tu děláš a kde to jsme?" Ahoj, Kate." Usmál se Jacob na ní. "Promin, vyděsit sem tě nechtěl, no hledál sem tě, Anita umirala strachy, kam ses poděla, tak sem se tě vydál hledat. Pojd, ukažu ti východ a vyprovodím tě ven." Řekl Jacob, Kate. "Ale, Jacobe počkej, kde to jsme a jak si mě našel?" Zařvala ulekaně na něho. "Na nic se mě prosim tě neptej, nemůžu ti to říct, ještě nedošel ten spravný čas." Odvětíl jí Jacob a hlavou se podivál do země. "Cože? Jaký čas co to řikáš? Víš co zavěd mě ven, pryč odsut a zítra si o tom promluvila" Mu Kate bleskově odpověděla, proto že zpozorovala smutnej obličej Jacoba. "Tak pojd zamnou a na nic se fakt neprej, povím ti to jindy." Nakonec ze sebe vydál. Šli do další mistnosti, pak se oběvili ve velké chodbě a tam byli obrovské dveře, jak na njakým zámku. Kate, poslechla a na nic se ho neptala a neohližela se zpátky, kde že to byla. Vyšli ven, šli velkou rozprostěnou zahradou, až k vratům a byli venku stoho domu. Jacob vedl Kate z lesu ven a doprovodíl jí dom. "Děkuju ti moc, seš hodný Jacobe, bez tebe bych byla vážně ztracená, ale poslyš stejnak mě to neda musím se zeptat, kde sme to byli?" Poděkovala a zeptala se Kate. "Nemáš zač, já sem rád, že sem tě našel. Řeknu ti to někdy jindy, ted bys měla jít dom bude za pár hodin den a určitě tě rodiče mají o tebe strach. Dobrou noc Kate." Odpověděl jí. "Dobře, ale stejnak mě to nedá spát, chtěla bych to vědět, ale jak myslíš. Dobrou noc." Řekla zklamaně a otočila se zadama k němu, s pocitem, že jí Jacob něco tají. Chtěla se oročit zpátky a ještě mu něco říct, ale on už byl pryč. Nevěděla, kam tak rychle zmizel. Šla dom. Doma, už všichni spali, převlekla se a ulehla do postele tolik otázek nevyřešených se jí motali v hlavě, ale odpověd neznala, pak po hodině přemyšlení usla.
 "Můj pane, proč ste jí pravdu nepověděl? Měl ste jí tak blísko." Řekl, njaký starý můž. "Ne, nemohl sem, není na to ještě připravená, vědět celou pravdu...   

Písnička k tomuhle příběhu Lost Memories  

Kdo je vlastně Jacob? A jakou pravdu jí tajíl? Proč Kate v tom domě měla u toho obrázku, vidění? Kde viděla sebe, jako malou holčičku, však na víc si vzpomět nemohla.
Kde Kate, vůbec byla a řekne jí Jacob pravdu? ...
to vše se dozvíte příštím dílu ...


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ      

Lost Memories-2 kapitola

27. září 2010 v 17:26 | Monulla
Čte te pokračujicí příběh mladé 14leté Kate, ktrá trpí častečnou ztrátou paměti,
ale jednoho dne se dozví divný věci okolí jí a její rodiny.
Dny a týdny utíkali. Kate zapoměla na to co stalo u toho podivného opuštěnýho strašidelnýho domů. Nikdy se tam nešla podivat, až jednou a co se nestalo čti te právě ted ...

"Honem pospěš Kate nestíhneme tam být v čas" volá na ní její kamarádka Anita. "Už jidu" odvětila Kate Anitě a tak se vypravili a pospíchali na párty u jejich kamarádky Lucy, která slavila narozeniny a ony byli pozvané. 
"Ahoj holky vítej te na mé partě přivítala je. Děkujem Lucy pěkně to tady rozvalíme ještě, že ti vyšlo počasí vid Lucy? Jo, to jsem ráda koukej te tam je Jacob a kouká po tobě Kate měla by si za ním jít a trochu se bavit. Né, nechci je pěknej to jo, ale nemám o něj zájem. Kate ty jseš, ale co by za to druhý dali víc se odvaž a uvolni se postrčila jí Anita. Hele holky tam je Nick já jdu za ním je tak sladkej tak zatím a nezapomen te za půl hodku dojít do obývaku a trošku se víc se všema seznámit. Jo jo, jasně Lucy. My s Kate se tu trochu porozhlídnem a pak dojdem tak zatím ...
Kate, proč nemáš zájem o Jackoba? Vy dva se k sobě hodíte, proč se prostě nedokážeš víc bavit a jít za ním? Ty seš fakt hrozná umíš myslet na něco jinýho než na kluky a uživání? Zařvala na ní Kate. Anita jen odpověděla: Ježiš tak promin nemusíš se hned tak rozčilovat, pod si dát pití. Já se nerozčiluju jen ti do toho Anito nic není, abys věděla a pití je tamhle jdem si dát a pak půjdem do obývaku za Lucy to zase bude něco poslouchát to její kecání kdo má hezčí vlasy. Co už naděláš Lucy je taková a rozebirá jen kluky." Zasmála se Anita...
Večer se blížíl, setmělo se jen v baráku Lucy se pěkně pařilo. Holky to tam rozjeli pořadně a bez alkoholu se to samozřejmě neobešlo.
"Anito do toho! Kate pod to taky zkusit je to bomba dělej ty blbko. Zaječela opila Anita, která se bavila s klukami skakajicí do bazénu. Nech mě Anito nikam nejdu, jdu se radši projít."
A Kate šla se šla sama projít odvažila se, až to té nejhlubší tmy. Najednou měla pocit, jak kdyby jí někdo sledovál začala se bát. Chtěla utíkat pryč, ale nohy jak kdyby jí neposlouchali. Začál foukat mraziví vítr, který jí objal celou k sobě. Kate spanikařila měla sto chutí začít volat o pomoc nechala co se vlastně děje, ale nemohla ani volat o pomoc. Dech se jí zastavíl a tak se vydala na cestu, aby tomu utekla. Utíkala dál a dál, až se ocitla u lesa. Najednou před sebou vidí dům ten, který zná u kterýho už jednou stála. Zase zaslechla divný zvuky volajíci jí do vnitř. Kate se rozběhla, ale nedoběhla dál zpadla do díry, která vedla kam si do tunelu kam spadla po hlině dolů. Zatím co na party si Anita všimla, že Kate se už njakou dobu nevratila začala se ptát všech na oslavě jestli ju neviděli.
"Lucy, neviděla si Kate?Bože, dej mi pokoj s njakou Kate ted mám jen Nicka je tak sladkej." To je koza pomyslila si Anita a šla zpátky ven se podívat po ní a volala: "Kate kde si ozvi se mi tohle není, už fakt vtipný slyšíš mě?" Ale nikdo se neozvál, až se otočila a přednou stál Jacob.
"Jacobe, já se tě lekla nelekej mě laskavě tak. Neviděl si Kate? Promin, já tě tak vylekat nechtěl a Kate sem neviděl neboj pomůžu ju hledat vrat se na večírek a prohledej to tam a já prohledám okolí. Dobře jdu na to." Řekla Anita.
Zatím co Kate se propadla kam si done známa. "Halo, je tu někdo pomoc! Sem tu uvězněná a nemůžu ven." Ale nikdo se jí neozvál v tom si vzpoměla, že má zapalovač v kapsi vytahla ho a rožla jen viděla, že tam je na té straně chodba nevěděla kam vede, ale i tak se tam vydala.


Nepřijde vám divnéj Jacob, který pomahá najít Kate? Kam vlastně Kate dojde a dostane se sté tajemné chodby ven? Co to je za záhadný dům na kraji lesa?
to vše se dozvíte příštím dílu ...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ    

Lost Memories-1 kapitola

2. června 2010 v 20:09 | Monulla

    "Kate vztávej" budí jí mamimka. "Mami já chci ještě spát" odvětila mamince Kate. Né vstávej dneska je 1.září a deš do nové školy. "No šup škola volá". Ale Kate o tým, že skončily prádniny nechtěla ani slyšet. Říká si: zase škola zase to bude trvát než tam zapadnu. Já tam zkrátka nechci, ale dnešek první den njak zvládnu. Maminka jí odvezla ke škole. A tak Kate vykročila po prázdninách do 8třídy. Došla do třídy, každý na ní bedlivě kouká. Kate si sedla do prostřední lavice tu za sebou slyší hlas kluka a otočí se "Tu nemůžeš sedět, tady je už obsazeno" řiká jí ten kluk. Kate odvětila a odsedla si jinám. Přišla si tak bez mocná a sama, každý po ní koukál. Došla, Paní učitelka a přectavila novou žačku dětem "děti tohle je Kate Mions vaše nová spolužačka" pak si povypravěli co dělali o prázdninách a Kate nepostřehla ani, jak moc hodiny utíkají. Ze škole přemyšlela, jak to že se odstěhovali a co se v Michielandu vůbec stálo?tot byla otázka na kterou si nedokázala odpovědět. Doma, už na ní čekala babička s dědem a vyptávali se, jak se jí líbí v nové škole a co třída. Kate jenom odvětila "jo dobrý" a šla nahoru do svýho pokoje.
     Odpoledne pozorovala mladšího bráchu, jak si hraje venku na písku. A v tu jí přebleska myšlenka z minulosti, jak kdyby jí něco chtěla říct, ale nevěděla co ani kdo vlastně je a co se stálo. Byla bezmocná a tak sama.
     Vydala se ven se svým pejskem Princem, který jí dělal společnost. Najednou se octli u njakýho strarýho tajémnýho domů. Kate ucitila divný pocity a Princ začal nervozně štěkat. "Halo je tu někde?" promluvila Kate, proto že slyšela divný hlasy. Nikdo se, ale neozivál tak Kate radši rychlím krokem odešla pryč. 
     Doma celou dobu přemyšlela, co se tam vlastně stalo a proč slyšela divný hlasy?a co ten pocity?Najednou se začla celá bát. Nahánělo jí to hrůzu. Co to byl vlastně za záhadný dům?

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ


Lost Memories-Prolog

2. května 2010 v 0:03 | Monulla
ggr
Tenhle příběh se odehravá v malém městečku Mitchield.
Kate Mions je hlavní hrdinka.
Je to 14letá pubertalní dívka, která trpí častečnou ztrátou paměti.
Jednoho dne zjistí neskutečné tajemství, že je adoptavaná, ale kdo jsou její
skuteční rodiče a proč slyší často podivný zvuky??
S její kamoškou Anitou se vydají na podivuhodné dobrodružství.
Čeká jí je různý životní nástrahy a překažky.
Dokaže to Kate zvládnout a co se jí vlastně přihodilo??
Se vše do čtete v tohle příběhu na víc kapitol.
Je to příběh plný fantazie, zklamaní, pevného přatelství,
odvaze a hlavně lásce.
 
 

Reklama