Téma týdne ...

Život bez elektřiny v dnešní době? To opravdu nejde bez té se už neobejdem...

8. října 2011 v 13:03 | Monulla
Za davných času elektřinu lidé nepotřebovali, nevěděli co to je. Svítilo se petrolejem a svíčkami. Jezdilo se na koních a v kočarách a žilo se uplně jinak než v dnešní době. Aspon nebylo tolik krádeži a tolik špatných lidi. Lidé nevěděli co to je televize, počítač, co to je si vařit na plotně. Technika šla dopředu a my za to můžeme byt rádi. V dnešní době bez elektřiny se opravdu nedá. Nedokažu si to přectavit je to nemožné, ale lidé v té době byli pořad venku na vesnicích pracovali na poli a ve městech na trhách a doma nebyli. Kdybych chtěla se podivat do minulosti brala bych ténhle pohled se vrátit tam kde nebyla elektřina a zkusit si v té době žít aspon den. Určitě by se mě začlo po elektřině stýskat ještě že to je z cela nemožné vrátit se do minulosti. Lidé jsou vynalezaví a snažijou se rozvijet techniku k upředu. Vemte si televizu byla černobilá napřad, chodili v ní programi uplně k ničemu v dnešní době by nás nebavili. Postupně to šlo dopředu, až to došlo že v dnešní době někteří lidé ani televizu nemusí mít vždyt všechno je na internetě tu se da najít uplně všechno. Bez elektřiny by sme si ani jídlo neohřili, sme si ani nerožli, sme si ani nenavařili. Vemte kolik věci co mají elektřinu využiváme za den toho je hodně zvlášt my holky ty naše fény, žehličky, kulmy. Žít v minulosti nebylo by to špatný byt bez elekřiny. To bylo aspon mín lidi se špatným zrakem, se špatnýma zádama, ale zase lekářka pomoc nebyla zas tak na úrovni jak v dnešní době a vládla chudoba, ale svět je čín dál horší a bude to ještě horší. Lidé jsou svině nejde nikomu věřit a v té době bylo mín kriminality a byla to uplně jiná doba než dneska. Později byla elektřina pro lidi pořad vzácná a pro nás to je věc, kterou vyživáme stále bez které by sme se neobešli. Elektřinu taky využíváme v různých podobách jako jsou elektrárny jaderné, tepelné, vodná atd. Měli by sme byt rádi za to v jaké době žijeme a že netrpíme chudobou a máme elektřinu... :)

Soubor:František-Křižík-monument.jpg
Fotka ukradnutá s wikipedia
Pomník na památku Frantíška Křižika, který vynálezl oblokovou lampuse samočinnou regulací a zdokonalíl elektrické tramvaje a mnoho dalších zařízení a tuto fotku sem davám na jeho počest.

Návrat do reality

12. srpna 2011 v 19:40 | Monulla
"Návrat do reality" - moc zajimavý téma týdne na který mě hned napadne spousta věci. Myslím, že návrat do reality může byt jaký koliv, ale vždy je ta realita horší. Je hodně případu třeba virtuální realita a vrátit se do té normalní reality není někdy nejlepší. Nebo když sníme taky ta realita vždy je o dost horší. Nebo knihy, filmy vždy se stoho všeho musíme vrátit do reality. Realita je jenom jedna, kterou tvoříme my lidé, ale v dnešní době je realita vždy strašná. Skoro nikdy není realita takovou jakou sme si vždy přectavovi. V tomhle tématu vám chci napsat o mě. Můj návrat do reality byl vždycky hroznej a hrozně se ho bojím, zdá se mi že čín dál víc. Jsou prázdniny, který proživám ve virtuální realitě. To je skoro celý den na počítači. Uživaní da se říct. Takový to pohodlí. Je to uplně něco jinýho než ta realita ten svět za skleněným oknem toho světa se bojím, ale dojde na den 1.žáří kdy budu muset vykročit a vrátit se zpátky do reality. Kde budu muset bojovat, setkávat se s různýma nástrahama, který mi život přinese. Základla byla ještě pohoda 2x do týdne aji v půl2 doma. Na učení sem kašlala odpoledne, večery trávila ve virtuální realitě, někdy venku nebo pryč, ale převažně u počítače. Ted se vše změní, jak skončijou prázdniny zažiju návrat do reality a docela mě to děsí, proto že realita je taková že lidi jsou svině, nedá se nikomu věřit, je doba kdy jde jenom o peníze, lidi umí odsoudit druhý jenom kvůli vzhledu, mám stoho velký obavy. Nejradši bych řekla STOP! už dost zastavila čas a přeměnila celý život aby návrat do reality byl bez obav. Stejně tak když sníme, jako malí sme snívali o životě, až budem dospělí budem slavní, budem učitelky a půdobný věci, ale až sme vyrostli teprv ted sme zjistili, že to byla jenom naše děcká přectava a nic stoho nebude realita, ale dodavám pro některý může byt, ale myslím že to jsou vyjimky aby život fungoval bez starosti a podle snění. Často sme nebo pořad sníme o princi, o naším vysněným klukovi, ale realita? No jaká je, že kluci umijou ubližovat, myslijou jenom na to jedno a vyjimky jsou da se říct ještě hodně, ale bojím se že to je ohrožený druh vždyt to vidím u svýho 8letýho bráchu o sexu a vším má přehled, už ted a ty malí děcka ty kluci prostě doba jde do předu. A návraty do realitu můžou byt dobré i ty špatné, ale když mluvím sama za sebe tak pro mě ne moc dobré. A co vy jak vidíte návrat do reality a jak ho vnímate?!...


Začátek

19. července 2011 v 19:41 | Monulla
Začátek je něčeho novýho, co jednou končí a něco novýho začiná. Začátkem každý člověk projde a nikdy se ho nevyhne, jak se řiká všechno jednou končí a něco zase začiná. Je to nová kapitola v životě, ale začátky nejsou moc lehký byvají složitý a otvirají nám kapitolu, kterou můžem napsat mi sami nebo naž osud. Na začátek by sme se měli dívat s optimismem, i když se nám začátek zdá dost složity a diváme se na tu zavřenou kapitolu a bojíme se otevřit tu novou kapitolu. Ano o všem tak je to u mě, ale došlo den kdy sem si uvědomila že to tak v životě je, že je to jak velká kniha kterou tvoříme my sami a jako každá kniha tak i život právě má kapitoli - začátky, konce . Někdy si zasloužíme nový začátek, který bude lepší, ale nikdo ho nevidí. Jindy po ním toužíme, ale nemůžeme ho dosahnout, jak kdyby to bylo nemožný. Začátek a konec jsou jako dva magnety, který se k sobě přitahujou. Vlastně nás to celý život vede, ano náš život začál narozením a skončí smrti. Myslím, že aji když začátek nebyvá lehký, měli bychom se snažit to vše brát s dobrou náladou, každý den děláme spoustu rozhodnutí, který ovlivnijou náš život a nemusí byt tak zlí, každý den je krůček k tomu aby ten nový začátek nebyl tak zlej. Myslím že bychom si měli proto uživat si života, dívat se na svět s optimismem, brát život s úsměvem. Škoda dne kdy sme se nezasmáli, vždyt život je krutý, ale s takovím přistupem je život hned hezčí... :))

Seriály

3. července 2011 v 18:55 | Monulla
Seriály to je něco co každý člověk zná, něco co pořad chodí v televizi něco co budou vždycky dávat. A dává nám to něco užitečnýho? Těžko říct je to stratá času, ale i něco při čím se da hezký zabít nuda. Je to něco u čeho si každý divák najde svoje někdo má rád telenoveli, někdo má rád seriály typu ordinace v růžové zahradě, ulice a ty český, někdo zase dává přednost tým americkým, někdo zase miluje kriminálky a jsou různý druhy seriálu ani bych na prstě nespočítala kolik prostě si každý najde to svoje u čeho zabije nudu důležitý je aby ho to bavilo nikdo by asi nekoukál na něco, co ho važně nebaví. Miluju seriáli a ráda je ve svým volným čase sleduju a myslím si, že každý člověk má oblibený njaký seriál, proto že ty seriáli jsou na denním pořádků at se zapne televize kdykoliv. Já mám svoje nejoblibenější a to jsou na 1.místě - The Vampire Diaries - tenhle seriál mě upoutál svým dějem, příběhem je to ohodně lepší jak Stmívání to nechte dětem, našla sem si v tom svoje drama, romantiku, horor, akci, jsou tam dost dramatický scény, ale taky dost romantické scény líbaní apd. a poslední díly 2řady sem probrečela pro mě to je citová záležitost a dokonalost, to je moje. Na 2.místě - Čarodějky (Charmed) - To je seriál, který sem viděla už v 9letech a od té doby mě pořad baví, pořad bych na to mohla koukat, podle toho má název i můj blog, podle jedné čarodějky stoho seriáli, dřív sem to zkrátka milovala, ted už sem to neviděla aspon půl roku, příběh 3sester který mají schopnosti a zabijijou démony, kdo by neznál. Na 3.místě - Buffy, přemožitelka upíru - tenhle seriál už taky znám dýl, zase jsou tak TVD upíři, jedna vyvolená holka se stala přemožitelkou a je určená k úkolu zabijet zlo a příběh lásky Buffy a Angela krásný. Tohle jsou moji 3 nejobliběnější seriáli samozřejmě že mám spoustu dalších, který mě bavijou Zoufalé manželky, Super drbna, Gilmorová děvčata, Sabrina mladá čarodějnice, Ztracení a spoustu dalších... :)
http://teddike.freeblog.hu/files/2010/08/vampire-s02-01.jpg

Stroj času - Pojedem do budouctnosti?

9. června 2011 v 18:27 | Monulla
K tomu to tématu mě nic nenapadá, co napsat je to takoví moc fantazi téma, že važně nevím, ale rozhodla sem se že něco napíšu snad se mi to trochu povede...

Je to moc široký téma a zajimavý, který dost lidi zajimá bohužel stroj času mají leda tak ve filmu. Pod týmhle tématu si přectavím stroj, který mě přenese do minulosti nebo spíš do budouctnosti. Kdybych měla stroj času chtěla bych se vrátit do minulosti aji o pár století dál. Chtěla bych vědět o všem pravdu a zjistit njaký věci, ale chtěla bych do budouctnosti, ale ne do svoji, ale vidět náš svět za sto let třeba hrozně by mě to zajímalo, ale o týmhle člověk může zatím snít, ještě nikomu se ve světě nepovedlo postavit stroj času, jde to vůbec? lidi můžou cestovat na měsíc, do vesmíru, ale cestovat časem? to podle mě ani nejde, kde se u toho strací logika a to tajuplný téma, který známe dobře z filmu. Znáte jistě filmy, kde mají stroj času takoví ty dobrodružství hrozně zajimavý, ale je to jenom film, je to jenom věc, která je z lidské fantazie, už dřív se snažili stroj času udělat a došli na to že to nejde. Čas je něco, co se nikdy nezastaví, co letí samo, nikdy ho nevratíme zpět a nikdy ho neurychlíme a tak to má byt. Na co stroj času, vždy přece žijem jenom jednou a nepotřebuje se zahovat tím co bude za pár let nebo tím co dřív bylo měli by sme si užít našeho života... :)
Stroj času je otázka budouctnosti a necháme lidi at se další generace o to zajimá a snaží se o to...
Stroj času

Pohádky

3. června 2011 v 19:41 | Monulla
Jako malí sme všichni sledovali pohádky a snili o princi a chtěli byt princezny a žít v pohádce, bohužel ten život není pohádka, ale pohádka je něco nádhernýho typický věci je štastný konec, nadpřirozený bytosti, magický čísla a hlavně miluju pohádky, kde je láska, bez toho mě ta pohádka nebaví, když je tam njaká zápletka a potom štastný konec to je pro mě ideál. Pohádky jsou jak pro malí, tak pro velký, proto že myslím že na takoví pohádky jak je mrazík, tři oříšky pro popelku, by mohl člověk koukat pořad. Mám od malinka docela hodně oblibených pohádek, který mám ráda pořad, jsem typ holky co fakt ani v pubertě neumí říct, ježiš fůj pohádka, někdy na tý Vánoce, Velikonoce na něco kouknu samozřejmě jen vyjmečně jinak mi to už nic neřiká. Myslím, že český filmy jsou děs běs, ale co se týče českých klasických pohádek tak jsou hezký, myslím že takoví pěkný jak máme v česku nikdo v širým světě nemá, i když každý stát má svoje pohádky. Já mám nejradši ty klasicky jako je třeba S čerty nejsou žerty, Princ a Večernice, Tři ořišky pro Popelku, O statečném kováři, Nebojsa, Nesmrtelná teta, Princezna ze mlejna... to jsou moje nejoblibenější odmalička a ty moderní novější a animovaný pohádky moc nemusím myslím, že to je až moc po modernu a ta pohádka potom strací ten význam, že pohádky jsou vlastně žánry, co se odehravají v takovích tych barokních slohu nebo za doby Karla IV, ty nový jsou pak moc přehnaný, která z nás ale nesnila o tom žít v pohádce, byt princezna a najít si prince? asi každá vid te :)) ...

Budoucnost

27. května 2011 v 18:53 | Monulla
Každý znás má svoji budouctnost a nevíme jakou a co se v ní skrývá. Přemyšlíme o budouctnosti a chceme si v budouctnosti splnit svoje sny z děctví. Někdy se to povede a někdy ne. Naše budouctnost je pro všechny stejný udělat školu, práce, založit si rodinu a do důchodů pracovat a pracovat to máme všichni stejnou budouctnost, ale každý ju máme jinou v tým co zažijeme, jaký trapení, jaký období, jaký okamžiky a budem muset překonat různý překažky v životě, který nás v budouctnu čekají. Moji budouctnost si představuju tak dodělat střední školu od maturovat, mít přitele kolem te maturitě či po ní si sním sehnat njaký byt a bydlet sním potom chci si založit rodinu, chtěla bych děti může to byt krásný, netoužím po ničem takovím byt bohatá, byt krásná, byt vysokovzdělaná, byt manažerka, toužím po obyčejným životem po rodině a práci snad to bude moje budouctnost, ale ta je daleko do té doby se může stát cokoliv.. Budouctnost je doba, která upline a za pár let to bude ta budouctnost o které sme vždy mluvili a přemyšlili o ní. Třeba tedkom nejzakladnější krok je čín bys chtěl/a byt? na to se nás ptali od 1třídy a byla to vždy pro mě budouctnost, přehoupli se roky a já už se do budouctnosti rozhodla o škole a čím bych chtěla byt. Léta utíkají, jak voda a co nevidět tu bude i ta budouctnost o které přemyšlíme ted a je jen na nás, jak si ju zařidíme a jak si splníme naše sny.

Nevěra

8. května 2011 v 15:13 | Monulla
Nevěru všichni známé je to nejhorší věc ve vztahu, která může exzistovat. Dopodobna to líčit nebudu, proto že o tým každý ví svoje a aspon jednou za život je možné, že se s tým setkáme. Je to věc, která nelze odpustit, je to jedva velká lež, způsobující obrovskou bolest. Nevěra vzniká častými případy, že člověk druhýho přestane milovat a pozná lepšího a s tým tomu s kterým je bude nevěrný. Stává se to, jak u mládeže tak u dospělích lidech. Někdy se stane, že lidi zaslepení láskou nevěru přehlíží a nevidí to a ta osoba, co je nevěrná je největší pokrytec. Je lepší to říct hned, že ho nechcem nebo nemilujem a poznali sme někoho lepšího než byt nevěrní a lhát o tom njakou dobu a pak říct pravdu, jednak to víc zasahne a jednak to je nejhorší věc. Záleží na tom, co člověk jako nevěru myslí. Já jako nevěru nepovažuju jenom to, že se s nikým někdo vyspí, ale i to řikaní nic se neděje a přitom vřele flirtuje s jinou. V manželství to je nejhorší bohužel tych případu je čín dál. My mladí to řešíme rozchodem, ale manžele rozvodem, který umí ubližit, když má člověk rodinu. Vím o čem mluvím nevěru sem zažila není to vůbec příjemný. Nezažila sem to v mé lásce naštěstí sem se zamilovala do kluka, který by mě nikdy nepodvedl a takhle sem ju nezažila, ale zažila sem to u rodiču, kdy to umí važně bolet a není to žadná sranda zvlášt, když má člověk vybudovanou rodinu. Nechci tu rozebirat moje osobní věci ani nehodlám, ale skrátka vím o čem mluvím a nevěra nám posrala rodinu, rozpadla se nám rodina, doma samí hádky, kvůli rodičům sem si prošla peklem, sem ráda že už je to zamnou, prostě nevěra rozpadá rodinu. Je to věc, která se v životě neodpustí...

Krev

30. dubna 2011 v 21:29 | Monulla
Krev to je věc, kterou každý zná, kterou už parkrat za život viděl. Pro mě to je něco hnusnýho, co njak nemusím a dělá se mi z krve zlé, ale je to věc, která koluje v nás, je to věc červené barvy, je to tekutila, je spojená se smrti prostě bez krve by život nešel, proto že by bez ní člověk nemohl žít, i když ju tak nemusím vím, že je ve mě.
Když se řekne Krev vybaví se mi tyhle věci:
  • Upír - všichni známe upíry at už ve filmech jako je Stmívání, Dracula, TVD a je o upírech filmů dosti. Krev je snima ve spojitosti, že upír saje lidskou krev a tím člověka zabije, tak že se dostavame k smrti.
  • Smrt - jasně at, už v souvislosti s upírima, kteří nás zabijí a jednoznačně jde vidět příklad krve, ale aby sme se vratili do reality tak častou realitou jsou případy, kdy stratí hodně krve a zemře, ale také stav, kdy se lidi ničí sami.
  • Sebepoškozování - to je ten stav, kdy se člověk ničí sám. V tu chvíli zase vidíme žiletky od krve, na ruce jizvy a je tu zase ta smrt, kdy člověk může zajet, až hluboko do žíl a může ho to zabít, do toho stavu může padnout kdokoliv.
  • Červená barva - při pohledu na krev mě napadne červená, která je ve spojení lásky, ale z láskou znazornuje jak lásku tak i tu bolest v té bolesti je taky krev, máme rudě červenou růžu pichnem se o trn a hned je rudě červeně ruka.
  • Tekutina - kolujicí v nás. Máme jí v sobě 6litrů bez ní by člověk nemohl žít je to taková tekutina a v člověku velmi důležitá a má v nás svoje místo.

Téma týdne: Internetové seznamování

31. března 2011 v 22:37 | Monulla
Seznamili ste se všichni s někým přes net a stalo se stoho, už něco víc? já teda ano, stala se stoho velká láska a nejlepší přátelství díky seznamce přes internet. Internetová seznamka je dobrá, už v tom že osaměli lidé, kteří třeba nemají sebevědomí a něco si zažili njaký trauma v životě, tak pro ně je seznmka moc dobrá věc může te poznat někoho s kým si budete velmi rozumět a může stoho postupně byt víc třeba velký přátelství, ale zase je to věc, která je velmi nebezpečná nikdy nevíte, kdo za tým druhým koncem sedí, může to byt kdokoliv takhle přes internet je to nejvíc nebezpečný. Hrozně se bojím toho, že naletím, že se seznamim s klukem, který bude milí a vylaká mě ven a pak mě znasilní bohužel takoví případy se dost často stavají a díky internetovímu seznamování je tych případů čín díl víc. Přes seznamku já osobně poznala lásku doopravdovou jeho a ta láska trvá pořad, přes seznamku sem poznala dobrý kámoše a kámošky, kteří tu pro mě jsou vždycky, ale bohužel virtulní svět není realita. Má to svoje plusi a minusi, já zatím poznala hlavně ty plusi a sem za to moc ráda, proto že ty lidi, co jsem díky seznamce poznala mám moc ráda. :))

Téma týdne: Noční obloha

5. února 2011 v 11:52 | Monulla
Nevěděla sem jestli na tohle téma týdne napíšu článek.
Nevím ani co bych k tomu psala, ale ted si řikám, kam se vytratili moje slova a články
k životu, příběhy a kam se vytratila moje duše spisovatelky, tak že sem se rozhodla
že jí najdu, když to nepůjde, tak bohužel to asi ke mě nepatří.

Je zima, nejsmutnější a nejtemější roční období ze všech. Byla tma, nikdo nikde a všude ticho. Venku nebyl ani živaček. Začala mě byt zima, ledoví sníh padajicí na zem mě zastuněnal a ovinul mě lehký vítr a pořadně mě zafičel do ouška. Našlapovala sem po sněhu, propadál se po demnou, jak kdyby v tom byla njaká magie a stahoval mě dolů.
Kolem mě začal poletovat sníh, šla sem po zasněm hřišti a opřela se o zabradli a docela stuhla.
Nebyla jen njaká zimní noc, byla to jasná noc, šli vidět hvězdy, ale jen tak tence na okraj, nezařili, to stejný měsíc, který se pohyboval blizko u mě. Divala sem se na tu noční oblohu a zasněla sem se, díky té obloze sem byla uplně někde jinde.
Noční obloha mě totiž přenesla do víru vzpomínek, do víru mále, odvažné holky, kterou sem byla já před pár rokami. Zanesla mě do víru léta, té letní oblohy, kdy sem schvalně pozdě večer chodila ven na procházky s tým mím pejskem, abych si sedla do trávy a pozorovala hvězdy, který vždy v létě tak nadherně zářili a kolem mě poletovali světlušky svitíci mi na cestu.
V tu chvíli sem se zasněla, tak že sem zapoměla na to, že mě byla obrovská zima a sníh mě studíl do nohou, zapoměla sem na to, že už sem dávno měla byt doma, zapoměla sem na celou přitomnost a dívala se jenom na tu noční oblohu a vzpominala.  

Co je to vlastně obloha a proč je tak nadherná hlavně ta noční? Ano, to je časta otázka, kterou si podavám, hvězdy tvoří nejkrásnější celek, stádo oveček a měsíc jak kdyby je měl na starosti a hlidál je, jak kdyby byl jejich pastýř. Zaroven věřím, že hvězdy jsou taky lidi skterýma nemůžeme právě byt. Ne, jenom pro srandu se řiká, že přatele jsou jako hvězdy nevidíš je, ale oni přece jenom jsou. Tenhle citát se mě líbí, proto že je pravdivej. Hvězdy a měsíc nám zaroven svitijou na cestu a v létě kdy je nejjasněji, je to nejvíc romantický a tak krásný.
Chtěla bych se proměnit na hvězdu svitit na noční obloze a pozorovat ten život na zemi a svitit lidem pro radost, jaký by to asi bylo? ...   
noční obloha

Téma týdne: Co si přeji k Vánocům

16. prosince 2010 v 19:00 | Monulla
Všimla sem si, už dřív tohodle téma týdne, ale o něm napíšu něco ted.
Každý má svoje přání co by si přál k Vánocům.
Většinou děti si přejou různý hračky, dospívající pak nový mobile, notebooku a já nevím co všechno. Stejnak to mají nejlepší děti ty mají menší starosti nemusí zhánět žadný dárky.
Na Vánocích miluju už jenom tu atmosféru vánoční :) koledy, cukroví, pohádky v telce, volno od školy, zdobení stromečku nebo zdobení domů na Vánoce myslím tým advetní věnce, svícny apd... je tých vánočních ozdob, až moc.
Já jako menší si jako každá holka přála njakou tu hračku napřed se přiznám do 11let to bývalí bárbiny či njaký panenky xD a pak to byli mobili, počítače, mp3 a mp4 a hlavně oblečení a kosmetika to si přeju samozřejmě každý rok :) a myslím že to je jasná věc ;) ...
Víte, že já letos nemám žadný věci co bych si přala na tak mobil a oblečení a kosmetiku,
ale pro mě tohle nejsou důležity věci.
Já bych si přala a přeju uplně něco jinýho a je to moje přání fakt od srdce
k čertu s njakýma drahýma věcima ;) ...
Já si hlavně přeju, at sme všichni zdraví :)) moje rodina hlavně, potom můj přítel, přátele a prostě lidi který mám ze srdce ráda ;* toho zdraví je potřeba :)
Pak všem tymhle osobám přeju štěstí, aby se jím v životě dařilo a neměli žadný blbí období.
A hlavně, aby mě to sním vydrželo a spolu strávili vánoční svátky i Silvestr.
Ale já nejsem sobecká osoba, která myslí sama na sebe to vůbec ne.
Tak že moje vánoční přání je: Aby všichni lidé na světě byli zdraví, trávili Vánoce s týma, který milojou, aby měli štěstí a žadný hádky a aby jím vše vyšlo a taky přeju si aby měli všichni kolem sebe lásku, proto že ta je nejhezčí :)) a taky aby na celým světě byl mír, pohoda, spravedlivost
 a klid :)) a ze srdce všem přeju štastné prožítí Vánoc ♥ ...

   

Téma týdne: Dospělost

2. listopadu 2010 v 18:09 | Monulla
"Každý jednou dospěje a bude dospělí"

Narodí se miminko malí a bezbraný tvoreček který kouká za 2měsíce na svět a usmíva se nepřemyšlí vůbec nad tým jaký bude asi jeho život nad tym co to je ten svět a co to jsou lidé.
Roky útíkají rychle, čas se neumí zastavit
I to miminko vysroste po pár měsícu ho matka přestane krmit mlekém s prsou ae začne pit sunár s flaštičky, později začne mluvit, sedět, na rostou mu zoubky, začne chodit za ruku, pak sám pak běhat, rozeznavat nový věci poznavat svět.
Za 3 nebo 4roky ho čeká školka, kde se dídě učí byt bez maminky, s kamaradit se s dětmi, hrát si s hračkami, úklízet a připravuje se za 2roky na školu.
Na 9let strávené školy, účení, poznavání nových věci ...
1třída ho naučí nejzákladnější věci počitat, číst, psát. Později v 2 a 3třídě to z dokonaluje.
Dál se setká s těžším učivem, novými předměty, sám už se o sebe docela dokaže postarat.
1stupen uteče jako voda a nasledujou 4roky na 2stupni kde začne to učivo rozšiřovat.
 Dostane se ve 12letech do té puberty začne vyspívat, mluvit sprostě, byt samostatný, byt drzí na rodiče a někdy snima nevycházet, začne byt v njakých věcech vybiraví, chce byt IN zkusí kouřit, pít svůj první alkohol. A ty roky utečou za základní školou se zavřou dveře a 9let stravené v 9leté poviné škole jsou fuč. Má 15let a drží v ruce, už občanku a častečně za sebe zodpovídá sám, ae ještě 3roky je takoví teenager pro některý rodiče ještě dítě, který už vyspivá v dospělího člověka. Nasleduje střední škola, kde se každý učí tím čím chce být co v životě kdo chce co dělat, at už je to obor njaký či prumyslovka nebo gymnazium.
Za ty 3roky co člověk vyšel základku se stává dospělím je mu 18let dospěje, je sám za sebe zodpovědný, může si dělat co chce a rodiče už za něj nezodpovidají, může sám bydlet, může mít už řidičák a auto, může už pracovat a už v den dovršení 18tinám je DOSPĚLÍ ČLOVĚK.

Téma týdne: Podzim

8. října 2010 v 21:51 | Monulla
Podzim je roční období, které přichází hned po létu. Proto taky sluníčko svíma teplíma paprskama ustupuje a hřeje jen jemnýma slabounkyma.

Dny se krátí a noci pro dlužují, jak krásný a barevný podzim může byt.
Stromy změní svoje barvy a celá krajina vypadá, jako by malíř namychál do sebe všechny barvy. Lístí stromů se mění do nejrůznějších barev, když zafouká vítr, chvilí plují vzduchem, ovšem po chvíli lehce bez rachotu z padne a na zemi tvoří barevný kobereček. Nejčastěji je vyrazná žlutá to pak vypada, jako na zemi by bylo zlato, někdy byvají i do červená to pak vypadá jak růdy koberec. Kromě stromů, tak i nebe změnilo svoji barvu není tak jasný, ale je za šedli a vypadá, jak kdyby mračci byli sto zašedlích oveček plující sem a tam. Sluníčko už se schovalo za mraky a uložilo se do spánku někdy vyleze a začne hřát svýma ospalíma paprskama, který jemně a slabounce na ten náš svět svítí. Větřík lechce fouká, vlitne nám do místnosti a pak druhým oknem zase ven. O vine nás do své naruče a rozcuchá nám vlasy. Zkrátka vítr patří k podzimu, jako list ke stromu. Ve vzduchu krom ptáčku, kteří letí do teplých krajů můžeme vidět draky, který děti rady pouštějí. Jaký to může byt tak vysoko a lítat? No, myslím že krásný pocit vidět tu nadheru z hora může byt vše ještě lepší.
Když, jdeme parkem přijde nám ten svět jak v tajuplné pohádce plných čar a kouzel, jak kdyby njaký kouzelník čaroval a my se oběvili v krásné zazračné krajině. K podzimu patří i bláto a kaluže, a za šedlí počasí, kdy to vypadá jak v obrovské mlze kde nejde nic vidět.
Podzim je celej tajuplnej proč? Proto, že je velice tichej, jako by vše žíve najednou sčista jasna uslo. Jenom většinou padají lístku nazem jde slyšet a foukání jemného vítru.
Brzo ráno, kdy je mlha, ospalí lidé spěchají do zahřatých budov a nevšimají si té podivuhodné a ospalé přirody, kterou pokryla jinovatka. Přes den se otepli dokonce i sluníčko prokoukne na ten svět a vystrčí svoje ospalí paprsky a do toho vítr fouká a mračky plují po nebi jako lodě po moři. Na večer všechno utichne, vyjde na tmavý nebe měsíc a celý město utichne do podzimního spánku. Nesmíme zapomenou na zvířatka ty na podzim mají hodně práce a povinnosti. Ptáci si balí kufry a odletají do cizích krajů. Lesní zvířatka si schánějí na poslední chvíli potravu at mohou v klidu ulehnout do zimního spánku. Ano, blíží se zima podzim nás vlastně připravuje na období bez vládné a bilo šedé zimy. Paní zimo ještě sem k nám nechod te! ...

Podzim je zktátka nenahraditelné a krásné období roku.

Téma týdne: Hudba

24. srpna 2010 v 13:55 | Monulla
Tak sem se rozhodla že začnu psát témá týdne a ted když je téma hudba
tak tím chci začít ;) nejsem žadná spisovatelka ae pokusím se at je to dobrý
snad se vám to trochu bude líbit ... ;)

♫ H U D B A ♫

Hudba k životu potřebuju stejně jako vzduch a vodu. Je to lék je to moje povzbuzení je to půlka mého já. Hudba pro mě není obyčejná součást života je to věc, kterou ke každodennímu životu potřebuju. Je to věc, která mě přenese do jiné reality můžu se od reagovat. Když poslouchám hudbu nevnimám reální svět a žiju tým svím. Bez sluchátek nevyjdu ven hudba je krom zavislosti můj život bez čeho bych nechtěla žít. Hudba dokože mnoho, každý má rád něčo jinýho, každý se u nečeho jinýho cití volný a sám sebou. Já osobně miluju ten Rock - kytary, bicí pořadný zpěv. To je pro mě hudba, ale když se chci od reagovat poslechnu taneční písničky, který mě dodáj sílu a chut do života. Nesnaším, když lidi druhý lidi odsuzujou za to co posloucháj, když každý mu se líbí něco jinýho. Podle mě každá hudba má něco v sobě. Hudba je to nejkrasnější v životě přenese nás to do jinýho světa, dá se u ní tancovat, dá se u ní vybrečet. Hudba je taky o Emocích. Hudbu si může vytvořit každý z nás, at už to je hudební nástroj, zpěv, nebo jen pouhy tukaní do pokliček nebo sklinek. Je to všechno hudba. Hudba nás taky inspiruje rozděluje me jí na různý styli. Tak to, už prostě je, ale každý nepozná co vlastně hudba je o čím to vše je. 
Ale myslím, že všeci na světě víme, že hudba je náš lék naše polovina života, jak sem už psala. Ano, bez hudny se prostě nedá žít s hudbou je vše lehčí a je to náš takovej lék.
jáá ^^
         
 
 

Reklama